ECLI:CZ:US:1997:4.US.312.96
sp. zn. IV. ÚS 312/96
Usnesení
IV. ÚS 312/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.L., zastoupeného advokátem JUDr. P.P., proti rozhodnutí O.ú., městské části Praha 5 ze dne 10. 7. 1996, sp. zn. OSV/DP-790/96, a Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. 9. 1996, sp. zn. SOC 5279/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, potvrzujícímu rozhodnutí O.ú., městské části Praha 5, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o jednorázový příspěvek na doplatek plynu, stěžovatel uvádí, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená zejména v ustanoveních článku 26 odst. 1, 3 a článku 30 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Toto porušení spatřuje stěžovatel v tom, že ačkoli každý občan má
2 - IV. ÚS 312/96
podle výše uvedených článků Listiny právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci a dále na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, stěžovateli toto právo napadenými rozhodnutími bylo odňato. Stalo se tak navíc i tím, že v napadených rozhodnutích byla zdůrazněna možnost zvýšení životní úrovně stěžovatele pracovní činností jeho manželky. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby pro porušení citovaných článků Listiny bylo jeho ústavní stížnosti vyhověno a napadená rozhodnutí správních orgánů byla zrušena.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel přehlíží tu základní skutečnost, že Ústavní soud, stejně jako není součástí soustavy obecných soudů, není ani vrcholem soustavy správních orgánů, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto orgány ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V projednávané věci však Ústavní soud nezjistil nic, co by opravňovalo k závěru, že by správní orgány vybočily z mezí správního uvážení, a to způsobem, který by se promítl do, již ústavně právní, roviny. Magistrát hlavního města Prahy ve svém rozhodnutí rozvedl s odkazem na ustanovení §3 odst. 3 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, proč nepovažuje stěžovatele za sociálně potřebného, totiž proto, že jeho manželka H.S. studuje střední školu formou studia při zaměstnání, kdy se předpokládá zajištění příjmů vlastním přičiněním. K těmto důvodům, vztahujícím se k období, kdy H.S. ještě nezapočala s bakalářským studiem na VŠ, Ústavní soud dodává, že podle ustanovení §1 odst. 2 citovaného zákona občané žijící v domácnosti (§115 občanského zákoníku), jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně (§4 zákona č. 463/1991 Sb.), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby s výjimkou osob uvedených v §3 odst. 3 písm. c).
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č.
3 - IV. ÚS 312/96
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. ledna 1997
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj