ECLI:CZ:US:1997:4.US.318.97
sp. zn. IV. ÚS 318/97
Usnesení
IV. ÚS 318/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti D., zastoupené advokátkou JUDr. J.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 1997, sp. zn. 19 Co 505/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 28. 8. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byl ve věci samé změněn rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 11. 1995, č. j. 8 C 100/93-94, tak, že byl zamítnut návrh, že odpůrce T. - je povinen sepsat s navrhovatelem dohodu o vydání věci ve smyslu zákona č. 173/1990 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací, ve znění pozdějších předpisů; a to konkrétních nemovitostí uvedených ve výroku rozhodnutí. Okresní soud v Prostějově ve svém rozhodnutí návrhu stěžovatelky v plném rozsahu vyhověl s odůvodněním, že navrhovatelka plně splnila podmínky tak, jak jsou uvedeny v zákoně č. 173/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně dostatečným způsobem zjistil skutkový stav, avšak nevyvodil z něj správný právní závěr, pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatelky. Odvolací soud dospěl totiž k závěru, že řádně registrovaná D. výzvu k navrácení majetkových práv ve lhůtě stanovené zákonem nepodala.
IV. ÚS 318/97
Stěžovatelka je toho názoru, že napadený rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a z nesprávného právního názoru soudu. Tvrdí, že tak došlo k porušení ústavou zaručeného práva vlastnického, a proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, přípustné dovolání. V daném případě je právě taková možnost procesního prostředku dána, neboť práva a povinnosti stanovené účastníkům předchozího řízení jsou podle závěrů obecných soudů zcela odlišné.
Ústavní soud dále zjistil na základě vyžádaného sdělení od Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 9. 1997, že ve věci bylo dne 1. 8. 1997 podáno navrhovatelkou dovolání.
S ohledem na výše citované ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. a s ním související judikaturu Ústavního soudu ČR týkající se požadavku "vyčerpání opravných prostředků" je třeba konstatovat, že toto pravidlo vyžaduje použít všechny takové procesní prostředky, které jsou v zásadě účinné a postačují k tomu, aby se jejich prostřednictvím dosáhlo nápravy. Za dané situace je tedy podání ústavní stížnosti předčasné.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 1997
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj