ECLI:CZ:US:1997:4.US.355.97
sp. zn. IV. ÚS 355/97
Usnesení
IV. ÚS 355/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. října 1997 ve věci ústavní stížnosti E.F., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 1997, čj. 12 Co 352/97-48, a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20.2. 1997, čj. 16 C 383/95-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že není-li v daném případě možno použít restituční zákony jako zákony odstraňující a zmírňující křivdy spáchané minulým režimem, měl by soud již demokratického státu vykládat ustanovení občanského zákoníku v demokratickém duchu a v tradicích právního státu a přirozeného práva. Napadená rozhodnutí však tak činí způsobem opačným, když restriktivním způsobem vykládají zákon v duchu, blížícím se jeho výkladu dřívější justicí, a to právě i při výkladu pojmu "stavu tísně" nebo "naléhavosti právního zájmu". Z těchto, jakož i z dalších důvodů, navrhuje proto zrušení napadených rozhodnutí.
2 IV. ÚS 355/97
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 16 C 383/95 Okresního soudu Plzeň - město, že shora uvedeným rozsudkem tohoto soudu byl zamítnut stěžovatelův návrh na určení, že darovací smlouva, kterou E.F. senior převedl na J.F. nemovitosti, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označené, je neplatná. Okresní soud Plzeň - město zjistil, že předmětná darovací smlouva byla uzavřena dne 2. 11. 1967 za situace, kdy stěžovatelův otec byl výlučným vlastníkem darovaných nemovitostí,a dospěl k závěru, že tato smlouva splňuje všechny náležitosti platné smlouvy a že stěžovatel neprokázal právní zájem na podání určující žaloby ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. Krajský soud v Plzni, jenž napadeným rozhodnutím k odvolání stěžovatele rozsudek Okresního soudu Plzeň - město potvrdil, uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že tíseň neznamená nedostatek svobody vůle jednající osoby, a proto s její existencí lze spojovat jen účinky vyplývající z ustanovení §49 občanského zákoníku. V projednávané věci nebyl zjištěn nedostatek svobody vůle ve smyslu ustanovení §37 občanského zákoníku, neboť rozhodujícím důvodem pro uzavření darovací smlouvy byla skutečnost, že stěžovatel opustil otce starého 74 let z důvodů, které jeho otec nepovažoval za závažné a z tohoto důvodu se přimknul k odpůrci, který již od konce 50. let se o něj stará. Pokud se tedy otec stěžovatele za svého života rozhodl darovat nemovitosti pouze mladšímu synovi, a to z již uvedených důvodů, šlo o svobodné rozhodnutí vlastníka disponovat se svým majetkem.
Ústavní soud vskutku zastává v souvislosti s výkladem restitučních předpisů stanoviska, na která poukazuje stěžovatel, skutková podstata projednávané věci jde však podle jeho názoru zcela stranou případů, jichž se tato stanoviska dotýkají. Daroval-li totiž stěžovatelův otec v roce 1967 svému synu, s nímž bydlel v jednom bytě, nemovitosti, o které v této věci jde, potom s přihlédnutím nejen k tomu, že v době uzavírání smlouvy byl stár již 74 let, a byl proto v určitém rozsahu odkázán na péči obdarovaného a jeho rodiny, ale také k tomu, že jako výlučný vlastník bez ohledu na stěžovatelovo vystěhování do zahraničí se svým majetkem mohl volně disponovat, a to i jiným způsobem, lze stěží vytýkat obecným soudům výklad tísně, jaký v projednávané věci zvolily. Poukazuje-li stěžovatel sám na otcovu reakci, projevenou po jeho odjezdu a uvozenou větou: "Oni odjeli, nás tu nechali, tak ten
3 - IV. ÚS 355/97
barák dám Tobě.", potom již tento důkaz sám o sobě vypovídá o tom, že určujícím důvodem při uzavírání předmětné darovací smlouvy nebyla obava otce stěžovatele z případné konfiskace poloviny jeho majetku po jeho smrti, ale právě v řízení před obecnými soudy nepochybným způsobem zjištěné vědomí potřeby zabezpečení péče ve stáří a nemoci. Jinými slovy, stěžovatelův otec by v případě stěžovatelova odjezdu do zahraničí patrně jednal stejným způsobem bez ohledu na tehdy panující politické poměry, neboť ve skutečnosti se rozhodl orientovat se do budoucna na toho ze svých synů, jenž s ním zůstal.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry, nikterak nenasvědčující porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv ze strany obecných soudů, považuje ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. října 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj