ECLI:CZ:US:1997:4.US.363.97
sp. zn. IV. ÚS 363/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti I.S., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 1997, sp. zn. 1 To 671/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 9. 1997 se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 1997, č. j. Nt 4212/97-6, jímž byla prodloužena délka trvání vazby o šest měsíců, tj. do 13. 1. 1998, a současně zamítnuta žádost stěžovatele jako obviněného o propuštění z vazby na svobodu. Napadeným rozhodnutím se stěžovatel cítí dotčen na svých právech a svobodách vyplývajících z čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Toto porušení spatřuje v tom, že okresní soud rozhodoval o vzetí do vazby (usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 1997, sp. zn. Nt 3064/97) v rozporu s ustanovením §77 odst. 1 trestního řádu, neboť doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodin. K tomu uvádí, že byl zadržen dne 14. 1. 1997 v 9,30 hodin a protokol o jeho zadržení byl sepsán až dne 15. 1. 1997 v 10.50 hodin. K výslechu u soudu, při kterém bylo rozhodováno o vzetí do vazby, pak došlo dne 16. 1. 1997 v 11,20 hodin. V této souvislosti pak stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 1996, publikovaný pod č. 23/1997 Sb. Stěžovatel dále namítá, že oba soudy se podle jeho názoru nezabývaly otázkou nedodržení 24 hodinové lhůty, krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že nález byl rozeslán ve Sbírce zákonů dne 27. 2. 1997, a do té doby se orgány činné v trestním řízení řídily 24 hodinovou dobou od zadržení obviněného.
Jak Ústavní soud uvedl již v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, a proto mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je povolán pouze k tomu, aby chránil ústavně zaručená základní lidská práva a svobody. Z tohoto pohledu se tedy Ústavní soud ve svém rozhodování o ústavní stížnosti zaměřil na ústavněprávní stránku věci, tj. zda byla porušena stěžovatelem namítaná ústavní zásada vyjádřená v čl. 8 Listiny. Po posouzení výše vznesené námitky Ústavní soud neshledal, že by k tvrzenému porušení došlo právě napadeným rozhodnutím. Pokud totiž stěžovatel namítá porušení ústavních práv a svobod v souvislosti se zajištěním, nutno konstatovat, že toto porušení mohl namítat cestou ústavní stížnosti již v návaznosti na procesní prostředky směřující proti zajištění a proti rozhodnutí o vzetí do vazby. Za daných okolností se tedy nelze domáhat zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 1997, sp. zn. 1 To 671/97. Navíc je třeba připomenout, jak ostatně uvedl ve svém rozhodnutí i krajský soud, že nález ze dne 28. 11. 1996, v němž vyslovený právní názor má nepochybně všeobecný význam, byl uveřejněn ve Sbírce zákonů dne 27. 2. 1997, tj. po době, kdy bylo již v předmětné věci stěžovatele rozhodnuto o jeho vzetí do vazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj rozhodl o podané ústavní stížnosti tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. 12. 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj