ECLI:CZ:US:1997:4.US.39.97
sp. zn. IV. ÚS 39/97
Usnesení
IV. ÚS 39/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu M.H., proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 11 To 130/96, ze dne 25.4.1996, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 3 Nt 163/95, ze dne 24.1.1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 4.2.1997 podání navrhovatele, které nemá náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb. pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Z obsahu tohoto podání, jakož i z obsahu příloh, lze dovodit, že navrhovatel se svým podáním domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 11 To 130/96, ze dne 25.4.1996, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 3 Nt 163/95, ze dne 24.1.1996. Tímto usnesením uložil Okresní soud v Rakovníku jako soud I. stupně navrhovateli ochranné ambulantní psychiatrické léčení, když předtím bylo jeho trestní stíhání pro trestný čin útoku na veřejného činitele zastaveno usnesením vyšetřovatele OÚV PČR ze dne 28.12.1994 pro nepříčetnost pachatele. Navrhovatel ve svém podání zpochybňuje průběh jeho trestního stíhání a obviňuje soudy, státní zastupitelství a psychiatry ze snahy zbavit ho osobní svobody.Uvedenými rozhodnutími došlo podle názoru
- 2 - IV. ÚS 39/97
navrhovatele k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Požaduje proto obnovení zastaveného trestního stíhání tak, aby byla prokázána lživost jeho obvinění, politizace jeho případu a vyšla najevo pravda o potlačování nepohodlných lidí.
Ústavní soud ČR neplní funkci třetí instance v systému obecných soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a není ani vrcholem jejich soustavy. Pravomoc Ústavního soudu je založena a dána Ústavou ČR a dále zákonem o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. Podle těchto zákonných ustanovení postupuje Ústavní soud i v řízení o ústavních stížnostech a je jimi ve svém postupu vázán. Při posuzování ústavní stížnosti ústavní soud nejprve ověřuje, zda návrh splňuje zákonné podmínky k podání ústavní stížnosti.
Podle §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Podle odst. 2 uvedeného ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
V daném případě nabylo návrhem napadené usnesení Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 3 Nt 163/95, ze dne 24.1.1996 právní moci dnem vyhlášení rozhodnutí o stížnosti proti němu směřující, tj. vyhlášením rozhodnutí Krajského soudu v Praze, čj. 11 To 130/96-251, dne 25.4.1996. Tímto dnem tedy navrhovateli počala běžet 60 denní zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti, stanovená shora citovaným ustanovením. Jestliže tedy navrhovatel svůj návrh adresovaný Ústavnímu soudu podal - jak je patrno z razítka poštovního úřadu v B. - na poštu teprve dne 1.2.1997, stalo se tak po uplynutí zákonné 60 denní lhůty pro jeho podání, a proto musel být podle §43 odst.
3 - IV. ÚS 39/97
1 písm. b) zákona č.182/1993 Sb. odmítnut, aniž byl navrhovatel vyzýván k odstranění formálních vad svého podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 1997
.
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj