ECLI:CZ:US:1997:4.US.403.97
sp. zn. IV. ÚS 403/97
Usnesení
IV. ÚS 403/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. prosince 1997 ve věci ústavní stížnosti V.S., zastoupeného advokátkou JUDr. J.Š., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 2. 1997, čj. 15 Nc 388/97-7, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 1997, čj. 18 Co 271/97-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel, mimo jiné, uvádí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 odst. 1 a článku 36 Listiny základních práv a svobod. Napadenými rozhodnutími bylo totiž popřeno jeho vlastnické právo a byla mu odepřena jeho ochrana, a to v rozporu s principem publicity, k němuž Městský soud v Praze se ve svém usnesení vůbec nevyjádřil. Rozhodnutími, jež stěžovatel napadá, mu byl uložen zákaz dispozice s nemovitostmi, ačkoli v souvisejícím sporu není pasivně legitimován a aktivní legitimace není dána ani na straně žalobců. Je mimo jakoukoli pochybnost, že v tomto případě může být aktivně legitimován
- 2 - IV. ÚS 403/97
pouze ten, komu svědčí hmotné právo, a tím může být jen společnost C.P., která byla účastníkem kupní smlouvy. Obchodní zákoník společníkovi nepřiznává právo, aby se domáhal vůči společnosti nebo vůči ostatním společníkům, natož dalším třetím osobám, určení neplatnosti právního úkonu nebo určení vlastnického práva. Soudy obou stupňů se nezabývaly tím, že žalobci dokonce nebyli ke dni podání návrhu na vydání předběžného opatření zapsáni v obchodním rejstříku ani jako společníci ani jako statutární zástupci. Ze všech těchto, jakož i dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 15 Nc 388/97 Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud zjistil, že dne 4. 2. 1997 byl u tohoto soudu podán návrh na vydání předběžného opatření, směřující proti stěžovateli, v němž navrhovatelé, totiž manželka a děti P.P., zemřelého jednatele a společníka společnosti C.P., požadovali, aby stěžovateli bylo uloženo zdržet se převodu vlastnického práva k nemovitostem, pozemku p. č. 38 o výměře 749 m2 zastavěná plocha a domu č. p. 81, zapsaným na LV č. 934 k. ú. V. Obvodní soud pro Prahu 2 již citovaným rozhodnutím tomuto návrhu vyhověl, když zjistil, že předmětné nemovitosti původně náležely společnosti C.P., a že v následných řízeních žalobci budou se domáhat vydání rozhodnutí, kterým bude vlastnické právo uvedené společnosti k těmto nemovitostem potvrzeno. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele usnesení soudu prvého stupně potvrdil, když i podle jeho názoru jsou v projednávané věci splněny podmínky pro vydání předběžného opatření podle ustanovení §74 odst. 1 o. s. ř., jehož účelem je toliko prozatímní úprava poměrů účastníků nebo zajištění výkonu soudního rozhodnutí. Podle názoru tohoto soudu lze je možno zásadně nařídit ve vztahu ke všem právům, vzniklým z právních poměrů upravených zákonem, a tedy v každé věci, o níž možno jednat v občanském soudním řízení. Vzhledem k tomu, že již byla podána žaloba o neplatnost předmětné smlouvy vedená pod sp. zn. 23 C 144/97 Obvodního soudu pro Prahu 2, je nařízení předběžného opatření opodstatněno obavou z ohrožení výkonu rozhodnutí.
V projednávané věci nesměřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí ve věci samé, ale proti rozhodnutím týkajícím se vydání předběžného opatření, jež zaniká nebo může být zrušeno pro některý z důvodů uvedených v ustanovení §77 o. s. ř. I když jde o rozhodnutí pouze předběžné povahy, není vyloučeno, aby i takovým rozhodnutím mohlo být porušeno některé z ústavně zaručených práv, nicméně do této roviny lze posunout s ohledem na jejich povahu zpravidla jen taková předběžná opatření, jejichž vydání extrémním způsobem
3 - IV. ÚS 403/97
přesahuje rámec úpravy, stejně jako účelu a funkce tohoto institutu. Tak tomu však podle názoru ústavního soudu v projednávané věci vzhledem k již konstatovaným skutečnostem není, a to zejména s přihlédnutím k výsledkům řízení vedeného u Krajského obchodního soudu v Praze ve věci sp. zn. 34 Cm 674/95, jakož i k tomu, že předběžné opatření lze nařídit i během řízení ještě před vydáním rozhodnutí (obdobně nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 43/94, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 2, pod č. 41).
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. prosince 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj