ECLI:CZ:US:1997:4.US.445.97
sp. zn. IV. ÚS 445/97
Usnesení
IV. ÚS 445/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. prosince 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.P., zastoupené advokátkou JUDr. E.T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 1997, čj. 28 Ca 321/96-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, odmítajícímu opravný prostředek stěžovatelky proti rozhodnutí Okr. ú., referátu okresního pozemkového úřadu, ze dne 22. 4. 1996, čj. PÚ 1939/96-3087 Ru (4030/00/1), stěžovatelka uvádí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení článku 36 odst. 2 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka totiž, vrátila doručené rozhodnutí správního orgánu, neboť v něm chyběla strana 6, kterážto chybějící strana jí byla doručena teprve dne 14. 6. 1996. Tento den také považovala za den, kdy jí rozhodnutí správního orgánu bylo řádně doručeno a dne 15. 7. 1996 proti němu podala odvolání při dodržení zákonné 30 denní lhůty. Původně doručené
- 2 - IV. ÚS 445/97
rozhodnutí nemělo tedy všechny náležitosti ve smyslu ustanovení správního řádu. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozhodnutí.
Z obsahu spisu 28 Ca 321/96 Městského soudu v Praze, jakož i spisu Okr. ú., referátu okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 1939/96-3087 Ru, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí správního orgánu bylo stěžovatelce doručeno dne 30. 4. 1996. Opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí podala však stěžovatelka teprve dne 15. 7. 1996, tedy již po uplynutí 30 denní lhůty uvedené v ustanovení §250m odst. 2 o. s. ř. Jak v důvodech napadeného rozhodnutí konstatuje městský soud, v doručovaném rozhodnutí správního orgánu chyběla sice strana 5 a strana 6 v něm byla založena dvakrát, nicméně toto rozhodnutí nutno považovat za rozhodnutí splňující podmínky kladené na ně správním řádem, neboť obsahovalo výrok, odůvodnění i poučení o opravném prostředku.
Vzhledem k uvedenému lze proto stěží mít za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Jakkoli totiž ze strany správního orgánu došlo ke zmíněnému nežádoucímu nedopatření, nebránilo stěžovatelce nic v tom, aby na rozhodnutí správního orgánu reagovala včasným podáním opravného prostředku, byt' s tím, že jeho důvody uvede teprve po zaslání chybějící stránky. Tím, že tak neučinila, a navíc na nezaslání strany 6 rozhodnutí reagovala teprve dopisem ze dne 26. 5. 1996, stěžovatelka sama přispěla ke stavu, v němž o jejím nároku městský soud již nemohl věcně rozhodnout.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. prosince 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj