ECLI:CZ:US:1997:4.US.94.97
sp. zn. IV. ÚS 94/97
Usnesení
IV. ÚS 94/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného advokátem Mgr. Z.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 1997, č. j. 30 Ca 200/95-39, za účasti Krajského soudu v Brně, zastoupeného předsedou senátu JUDr. J.Š., jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 19. 3. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí inspektorátu ze dne 12. 5. 1995, zn. 0-9/95. Rozhodnutím tohoto správního orgánu bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v H. ze dne 17. 2. 1995, č. 4/95, kterým nebylo ve smyslu ustanovení §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), vyhověno návrhu stěžovatele na opravu chyby v katastrálním operátu.
l
IV. ÚS 94/97
Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že Krajský soud v Brně chybně vyložil pojem "jiná zřejmá nesprávnost v listinách", který vyplývá z dikce ustanovení §8 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb. (ve znění platném do 30. 6. 1996), když tento výklad vázal na způsob nápravy. Na základě uvedeného ustanovení stěžovatel požadoval opravu v katastrálním operátu, když zjistil, že na pozemkové parcele č. 4143/36, k. ú. L., jejímž je vlastníkem, postavili chatu manželé H., což doložil geometrickým plánem Ing. J.S. ze dne 2. 5. 1994, č. 311-94/93, kterým tak zpochybnil geometrický plán S.P. ze dne 17. 5. 1988, č. 068924-048, vyznačený v platné katastrální mapě. Stěžovatel se tak cítí být omezen omezením na svém vlastnickém právu k předmětnému pozemku, a to jednak faktem, že na něm stojí cizí stavba, a jednak tím, že katastrální úřad akceptuje nesprávný geometrický plán a následně odmítá chybu napravit podle nově vyhotoveného správného plánu. Poznamenává pak, že neformálně konkrétní pracovníci katastrálního úřadu nezpochybňují existenci jím tvrzené chyby, ale odmítají mu vyhovět s poukazem na velkou složitost a obtížnost provedení této opravy. Další námitkou je tvrzení, že soud rozhodl ve věci bez jednání. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., se zdůrazněním, že neměl možnost se osobně k věci vyjádřit a obhajovat svůj právní názor na hodnocení a výklad termínu "jiná zřejmá nesprávnost v listinách". Stěžovatel proto navrhuje, aby ústavní soud rozhodl nálezem, ve kterém vysloví, že zápisem nesprávného geometrického plánu a setrváním na tomto stavu dochází k porušování čl. 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále pak, že postupem příslušných správních orgánů a Krajského soudu v Brně došlo zároveň k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 9 odst. 3 a čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl.38 odst. 2 Listiny. Na základě těchto skutečností navrhuje zrušení napadeného rozsudku. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby soudce zpravodaj rozhodl o tom, že náklady na jeho zastoupení
IV. ÚS 94/97
zcela zaplatí stát.
Ústavní soud si v souladu s postupem stanoveným v ustanovení
42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření jak od účastníka řízení, Krajského soudu v Brně, tak i od vedlejšího účastníka, inspektorátu v B.
Krajský soud v Brně, v zastoupení předsedy senátu, ve svém vyjádření ze dne 26. 3. 1997 uvedl, že soud jednal v souladu s ustanovením §250f občanského soudního řádu bez jednání, neboť se jednalo o jednoduchý případ, kdy správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a šlo pouze o posouzení právní otázky, zda sporné zakreslení v geometrickém plánu je jinou zřejmou nesprávností v listině ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., či nikoliv. Postup soudu podle §250f o.s.ř. lze podle předsedy senátu považovat za zákonnou výjimku ve smyslu ustanovení čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR. Ve svém vyjádření dále uvádí, že stěžovatel nebyl zkrácen na svém právu vyslovit a obhajovat svůj právní názor, neboť svůj výklad předmětné právní otázky uplatnil v žalobě a dalších podáních a soud z nich při svém rozhodování vycházel. Předseda senátu považuje rozhodnutí o žalobě za věcně správné a odpovídající zákonu.
Vedlejší účastník se svého postavení v řízení před Ústavním soudem podle ustanovení §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. vzdal. K jeho obsáhlému vyjádření proto Ústavní soud ve svém rozhodování nepřihlížel.
Ústavní soud si dále jako podklad pro své rozhodnutí vyžádal spis Krajského soudu v Brně vedený pod sp. zn. 30 Ca 200/95, s jehož obsahem se seznámil.
Podle čl. 83 Ústavy České republiky je ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je povolán pouze
IV. ÚS 94/97
k hodnocení ústavnosti rozhodnutí, opatření nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci. Toto hodnocení v sobě zahrnuje několik hledisek, mezi které patří posouzení ústavnosti aplikovaných zákonů, posouzení ústavnosti interpretace a konečně dodržení procesních principů chráněných v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. V dané věci představuje zásah orgánů veřejné moci napadené rozhodnutí krajského soudu, které bylo na základě výše uvedených komponentů posuzováno. Jak již bylo shora řečeno, stěžovatel se domáhal přezkoumání zákonnosti správního rozhodnutí inspektorátu, neboť je přesvědčen, že je povinností orgánu katastru nemovitostí provést příslušnou opravu katastru ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb. Pokud jde o aplikaci uvedeného ustanovení, Ústavní soud zde neshledal žádné pochybení. Krajský soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že "jinou zřejmou nesprávnost v listinách" je třeba chápat jako formální pochybení, které je evidentní a nesporné, takže nesprávnost lze bez zvláštního šetření napravit, o což se v daném případě nejedná. V této souvislosti ústavní soud dodává, že podle ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. geometrický plán je neoddělitelnou součástí listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru. Již z této dikce je zřejmé, že nově předložený geometrický plán, který dle vyjádření vedlejšího účastníka je postižen vadami, nemůže sám o sobě deklarovat stav, který je podle názoru stěžovatele ve skutečnosti správný. Na druhé straně ani příslušný orgán není oprávněn takový stav deklarovat, neboť zákon zcela jasně vymezuje, na základě jakých podkladů lze vést údaje katastru. Je zcela evidentní, že pokud existuje spor o správnost zakreslení chaty, může se sice jednat o zásah do vlastnického práva, ten však musí být řešen v rámci úpravy toho kterého právního vztahu k nemovitostem, a to na základě určovací žaloby. Z tohoto pohledu nelze dovodit, že závěry soudu by překročily meze ústavnosti. Jestliže stěžovatel pak namítá, že neměl před soudem možnost se veřejně vyjádřit a obhajovat svůj právní názor, lze k tomuto konstatovat, že v daném případě bylo možné použití ustanovení §250f o.s.ř. Stěžovateli, s ohledem na podstatu věci,
IV. ÚS 94/97
však nic nebrání, aby k ochraně svého vlastnického práva k předmětnému pozemku použil jiný postup a mohl tak plně realizovat svá ústavně zaručená práva garantující fair proces.
Ze všech výše uvedených důvodů soudce zpravodaj musel konstatovat, že návrh je zjevně neopodstatněný, a proto jej podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení zcela zaplatí stát (§83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 10. 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj