ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.11.97
sp. zn. Pl. ÚS 11/97
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu navrhovatele ing. I.H., na přezkoumání obecně závazné vyhlášky, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 25.4.1997 podání navrhovatele, jímž se navrhovatel - jak je možno dovodit z obsahu podání - domáhá přezkoumání vyhlášky MčB., stanovící povinnost úklidu chodníků majitelům přilehlých nemovitostí, která podle jeho názoru není v souladu s čl. 9 eventuálně s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Především je třeba uvést, že ze zprávy Ú., kterou si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že Zastupitelstvem MčB., vyhláška, upravující povinnost údržby chodníků vlastníky přilehlých nemovitostí, vydána nebyla, v těchto případech se uvedený orgán řídí obecně závaznou vyhláškou č. 9/1991, o udržování čistoty, vydanou a posléze novelizovanou Zastupitelstvem města B.
Do rozhodovací pravomoci Ústavního soudu sice náleží ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR rušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10. Oprávnění podat návrh na zrušení právního předpisu - tedy i obecně závazné vyhlášky nebo jejich jednotlivých ustanovení mají pouze subjekty uvedené v ustanovení §64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu - tedy vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti (v případě právního předpisu vydaného obcí v její samostatné působnosti také podle odst. 3 uvedeného
ustanovení přednosta okresního úřadu) a ve smyslu ustanovení písm. d) §64 odst. 2 také ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 citovaného zákona. Jednotlivým občanům tedy na rozdíl od ostatních subjektů, vyjmenovaných v ustanovení §64 odst. 2 citovaného zákona, přiznává tento zákon oprávnění podat návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivého ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech v zákoně stanovených podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Tak tomu však v daném případě není. Z obsahu podání navrhovatele nelze dovodit, že by tímto podáním navrhovatel mínil podat také ústavní stížnost podle §72 odst. 1 citovaného zákona. Za tohoto stavu bylo proto třeba učinit závěr, že navrhovatel nesplňuje podmínky ustanovení §64 odst. 2 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., a z uvedeného důvodu jej nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky o udržení čistoty ve městě, a proto byl jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut, aniž by byl navrhovatel dále vyzýván k odstranění formálních vad podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. května 1997
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj