ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.20.96
sp. zn. Pl. ÚS 20/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o návrhu stěžovatelky A.P., zastoupené JUDr. T.S., "k zahájení obnovy řízení ve věci návrhu na zrušení §250s občanského soudního řádu", takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 1995, č.j. 20 Ca 147/94-54, a proti rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu, ze dne 21. 2. 1994, č.j. Ž-329/92/R-5/Ing.K.
Současně s podáním ústavní stížnosti podala stěžovatelka také návrh na zrušení ustanovení §250s odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), neboť uvedený předpis znevýhodňuje subjekty, "které se domáhají opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu dle hlavy III., části páté, o.s.ř., oproti ostatním účastníkům jiných soudních řízení, a proto je v rozporu s článkem 96 odst. 1 Ústavy České republiky".
Usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 15/95, byl návrh stěžovatelky na zrušení ust. §250s o.s.ř. odmítnut [§43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Ústavní soud tak rozhodl po zjištění, že v souzené věci krajský soud napadeným usnesením odmítl návrh na přezkoumání rozhodnutí O.Ú. s poukazem na to, že výrok rozhodnutí okresního úřadu - podle něhož nelze ve smyslu §14 zákona č. 229/1991 Sb. vydat tam uvedené nemovitosti - nepodléhá soudnímu přezkoumání. Z obsahu napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, že "skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" uplatněním napadeného ustanovení §250s o.s.ř. nenastala, neboť toto ustanovení má pouze procesní charakter.
Stěžovatelka podala dne 12. 8. 1996 blíže nespecifikovaný návrh na zahájení obnovy řízení ve věci návrhu na zrušení §250s o.s.ř. s odvoláním na ust. §63 zákona č. 182/1993 Sb., a ust. §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V návrhu se pouze poukazuje na závažnost problematiky související s ust. §250s o.s.ř., která
svým významem podstatně přesahuje zájem samotné stěžovatelky a také se negativním způsobem dotýká uplatňování práv osob oprávněných v restitučním procesu podle zákona č. 229/1991 Sb. Za těchto okolností se prý jeví jednostupňové řízení v těchto věcech nedostatečnou zárukou spravedlivého procesu.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je přípustné podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem s poukazem na ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Toto ustanovení praví, že pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení [k tomu srov. ust. §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Na uvedenou otázku je třeba odpovědět záporně. V souzené věci je návrhem na obnovu řízení napadeno již citované usnesení Ústavního soudu, proti němuž, jak plyne z ust. §43 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., není odvolání přípustné. Toto ustanovení je přiměřeně aplikovatelné na jakýkoli opravný prostředek proti rozhodnutí Ústavního soudu, protože povaha ústavního soudnictví vylučuje, aby rozhodnutí Ústavního soudu (ať již usnesení či nálezy) podléhaly přezkoumání v dalším řízení, byť i před Ústavním soudem. Za tohoto stavu je přiměřené použití ustanovení o.s.ř. o obnově řízení v řízení před Ústavním soudem vyloučeno.
Ústavní soud toliko pro úplnost konstatuje, že argumentace návrhu, podle níž problematika související s ust. §250s o.s.ř.
svým významem podstatně přesahuje zájem samotné stěžovatelky, je v souzené věci zcela nepřípadná. Uvedený důvod se totiž týká pouze věcí, u nichž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [ust. §75 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. O takovou situaci se však v souzené věci nejedná.
Z uvedených důvodů je návrh stěžovatelky nepřípustný.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 1997
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj