Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.01.1998, sp. zn. I. ÚS 107/97 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 7/10 SbNU 55 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:1.US.107.97

sp. zn. I. ÚS 107/97 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci stěžovatele V. W., zastoupeného JUDr. F. S., účastníka řízení - Krajského soudu v Plzni, vedlejšího účastníka - Zemědělského družstva M. u P., zastoupeného JUDr. Z. H., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 13 Co 440/96, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 13 Co 440/96, se z r u š u j e . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 9. 5. 1996, č.j. 7 C 248/95-39, byl zamítnut stěžovatelův návrh na vydání majetkového podílu od odpůrce Zemědělského družstva M. u P. Tímto návrhem se stěžovatel domáhal vydání majetkového podílu z podílu z transformace družstva ve výši 348 040,- Kč, o které mezi ním a odpůrcem není sporu. Stěžovatel v družstvu ukončil členství v srpnu roku 1993 a podle ustanovení §13 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, v platném znění, (dále jen "transformační zákon") požádal o vydání zbývající části svého majetkového podílu s odůvodněním, že jako evidovaný samostatně hospodařící rolník zajišťuje zemědělskou výrobu. Stěžovatel se domníval, že mu má být vydán majetkový podíl po transformaci družstva ihned po jeho žádosti a nikoliv až po sedmi letech v rámci vypořádacího podílu, neboť tato částka "existuje" jako jeho "vlastnictví u odpůrce". V odůvodnění svého rozsudku okresní soud uvedl, že podle ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona, pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti výrobního nebo spotřebního družstva nebo provozuje zemědělskou výrobu v případě zemědělského družstva, musí jí být majetkový podíl vydán do 90 dnů ode dne, kdy o to písemně požádala. Pokud se nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není podnikatelem ve výše uvedeném smyslu, může jí být vydán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se po jeho schválení nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak (odst. 3 citovaného ustanovení). Okresní soud zjistil, že stěžovatel členství v družstvu ukončil ke dni 26. 8. 1993 a že tedy byl členem družstva i po jeho transformaci. Nemůže prý tedy žádat o vydání majetkového podílu ve zkrácené lhůtě, neboť podmínkou pro to je, aby se oprávněná osoba nestala členem transformovaného družstva, což však není případ stěžovatele, protože transformované družstvo bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 13. 8. 1993. Smyslem zákona prý bylo, aby členové transformovaného družstva hospodařili s jeho majetkem. Pokud by totiž o vydání majetkového podílu mohli požádat i členové družstva, došlo by k úplnému rozebrání jeho majetku a tedy i k jeho zániku. Podle názoru soudu se majetkové podíly členů transformovaných právnických osob stávají jejich členským vkladem ze zákona. Na této skutečnosti prý nic nemění ani to, že stěžovatel nikdy nechtěl svůj majetkový podíl vložit do družstva, přestože mu to stanovy družstva ukládaly. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl citovaný rozsudek okresního soudu potvrzen. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud zejména uvedl, že zásadní spornou otázkou v dané věci je posouzení, zda stěžovatel má nárok na vydání majetkového podílu ve zkrácené lhůtě 90 dnů či nikoliv. Z ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona vyplývá zejména nutnost, aby oprávněná osoba (1.) provozovala zemědělskou výrobu a (2.) se nestala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu. Protože se stěžovatel transformace účastnil jako člen družstva, bylo nutné, aby jasným a určitým způsobem projevil právním úkonem svou vůli k ukončení svého členství v družstvu a tedy ke splnění podmínky neúčasti v právnické osobě podle transformačního projektu. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil ani jednu z obou zákonných podmínek, neboť je nesporné, že se členem transformovaného družstva stal, poněvadž o ukončení členství požádal až po jeho zápisu do obchodního rejstříku a mimo to neprokázal, že podniká v oboru, protože pouhý zápis do evidence samostatně hospodařících rolníků ke dni 16. 11. 1994 sám o sobě není důkazem o tom, že stěžovatel skutečně soukromě hospodařícím rolníkem byl a že tuto činnost také ke dni podání výzvy provozoval. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní zejména uvedl, že soud zcela pominul stanovy družstva, podle nichž zůstává majetkový podíl ve vlastnictví člena družstva a do vlastnictví družstva může být převeden za okolností ve stanovách uvedených. Družstvo tedy nemohlo stěžovatelův majetkový podíl získat přechodem ze zákona, neboť podle čl. 14 odst. 1 písm. e) stanov "nutí" členy k tomu, aby majetkové podíly do družstva převedli, což předpokládá dvoustranný právní úkon. Ten prý prakticky všichni družstevníci s družstvem "uzavřeli" a na jejich případy by doléhal režim, o němž se napadený rozsudek zmiňuje. Stěžovatel však jediný odešel z družstva dříve, než bylo k uzavírání dohod přistoupeno, a družstvo se proto nestalo vlastníkem jeho majetkového podílu (s výjimkou základního členského vkladu), který protiprávně zadržuje. Napadeným rozsudkem byl prý porušen čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože stěžovateli nebyla poskytnuta dostatečná ochrana jeho vlastnického práva a byl v něm nepřiměřeně omezen. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni a prohlásil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Ústavní soud konstatoval, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že tedy nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Krajský soud v Plzni, dále Okresní soud Plzeň - jih, a vedlejší účastník řízení - ZD M. u P. Krajský soud v Plzni odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a uvedl, že byly dodrženy všechny podmínky pro spravedlivý proces. Stěžovatel byl o jednání řádně a včas vyrozuměn, byl zastoupen advokátem a byly provedeny důkazy, které navrhl. Jeho návrh byl zamítnut, protože nesplňoval podmínky §13 odst. 2 transformačního zákona, což neznamená, že mu majetkový podíl nebude vydán později podle odst. 3 stejného ustanovení. Krajský soud rovněž popřel, že by napadeným rozsudkem byla porušena práva stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Krajský soud proto navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta a prohlásil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. Okresní soud Plzeň-jih rovněž odkázal na odůvodnění svého rozsudku a sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá. ZD M. u P. ve svém vyjádření označilo ústavní stížnost za věcně i právně nedůvodnou a navrhlo její odmítnutí. Pokud se stěžovatel dovolává porušení svého vlastnického práva podle článku 11 Listiny, poukázal vedlejší účastník na to, že aplikace tohoto ustanovení předpokládá, že vlastnické právo stěžovatele je konstituováno a tedy existuje. Tato podmínka však prý v souzené věci splněna není, neboť přiznáním majetkového podílu z transformace družstva stěžovateli vlastnické právo k němu nevzniká. Z ustanovení §33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), totiž vyplývá, že nárok na vydání podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. je pohledávkou, kterou lze převádět na jiné osoby. Přitom režim uspokojení této pohledávky prý odvisí od skutečnosti, zda se oprávněná osoba stane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu nebo nikoli. V souzené věci se stěžovatel členem právnické osoby podle transformačního projektu stal, takže nemůže žádat o vydání majetkového podílu podle ustanovení §13 odst. 2 a 3 transformačního zákona a jeho nároky na vypořádání se řídí obchodním zákoníkem a stanovami družstva. Protože stěžovatel své členství v družstvu neukončil přede dnem zápisu do obchodního rejstříku, stal se jeho majetkový podíl ze zákona členským vkladem a tím i majetkem družstva. Ústavní stížnost tak prý brojí proti již konstituovanému vlastnickému právu vedlejšího účastníka. ZD M. u P. dále uvedlo, že k jeho transformaci došlo podle ustanovení §9 odst. 6 transformačního zákona, tj. přizpůsobením se dosavadního družstva obchodnímu zákoníku prostřednictvím citovaného zákona a nejedná se tedy o zánik družstva. Proto nebylo třeba výslovných projevů vůle ke vstupu do družstva, ale naopak bylo nutno projevit vůli nadále - před zápisem změn do obchodního rejstříku - členy družstva nebýt a členství ukončit. Vedlejší účastník na ústním jednání před Ústavním soudem netrval. Ústavní stížnost je důvodná. Stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo, zakotvené v čl. 11 Listiny. Podle odst. 1 tohoto ustanovení má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Podle odst. 4 stejného článku je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Je tedy třeba posoudit, zda citované ústavně garantované vlastnické právo stěžovatele existuje a zda nebylo porušeno napadenými rozsudky okresního a krajského soudu, vztahujícími se ke stěžovatelovu návrhu na vydání jeho majetkového podílu v ZD M. u P. Z ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona vyplývá, že na vydání majetkového podílu ve lhůtě 90 dnů ode dne písemné žádosti má nárok oprávněná osoba, pokud se "nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti výrobního nebo spotřebního družstva nebo provozuje zemědělskou výrobu v případě zemědělského družstva". V souzené věci došly obecné soudy k závěru - a Ústavní soud nemá důvod jej zpochybňovat - že stěžovatel členem transformovaného družstva byl, neboť z něho vystoupil dne 26. 8. 1993, tedy až poté, co bylo dne 13. 8. 1993 transformované družstvo zapsáno do obchodního rejstříku. Z příslušného soudního spisu dále vyplývá, že stěžovatel v té době ještě neprovozoval zemědělskou výrobu ve smyslu citovaného zákona, neboť v přípise ze dne 22. 8. 1993 sám uvedl, že zemědělskou prvovýrobu chce zahájit až od 1. 10. 1993. Z toho tedy vyplývá, že stěžovatel podmínky ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona nesplňuje. Podle ustanovení §13 odst. 3 transformačního zákona "pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu odstavce 2, může jí být vydán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se oprávněná osoba po schválení transformačního projektu nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak." V souzené věci krajský soud právem došel k závěru, že se stěžovatel členem transformovaného družstva stal a že zároveň podnikatelem ve smyslu odst. 2 nebyl. Z toho je zřejmé, že na případ stěžovatele výslovně nedopadají ani zákonné podmínky podle odst. 3 citovaného ustanovení §13. Krajský soud se proto mýlí, pokud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti tvrdí, že nesplnění podmínek §13 odst. 2 transformačního zákona neznamená, že stěžovateli nebude majetkový podíl vydán později postupem podle odst. 3 stejného ustanovení. Je tedy zřejmé, že se stěžovatel ustanovení §13 transformačního zákona dovolávat nemůže. Proto je třeba zkoumat - a to obecné soudy neučinily - zda jeho právo na vydání majetkového podílu nelze vyvozovat ze schválených stanov transformovaného zemědělského družstva. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ostatně uvedlo i ZD M. u P., že stěžovatel může žádat "majetkové vypořádání podle obchodního zákoníku a stanov družstva při ukončení členství v družstvu". Z čl. 5 stanov ZD M. u P. plyne, že člen se může účastnit na podnikání družstva dalšími členskými vklady, zejména majetkovými podíly, které "dá k dispozici družstvu" za účelem podnikání. Z toho podle názoru Ústavního soudu vyplývá, že vlastníkem majetkového podílu i nadále zůstává člen družstva, pouze je omezena jeho dispozice s ním ve prospěch družstva. Podle čl. 14 odst. 1 písm. e) stanov má člen povinnost převést podíly vypočtené ke dni konání druhé valné hromady (tj. ke dni 27. 11. 1992) jako další členský vklad podle čl. 5 odst. 3 stanov. Z předmětného soudního spisu je zřejmé, že stěžovatel svůj majetkový podíl jako další členský vklad nepřevedl - což ostatně nepopírá ani vedlejší účastník ZD M. u P. - a později své členství v družstvu ukončil. ZD M. u P. proto právo disponovat s majetkovým podílem stěžovatele ve smyslu čl. 5 stanov nemělo. Lze tedy dovodit, že se stěžovatelův podíl nestal ex lege jeho dalším členským vkladem nebo dokonce majetkem transformovaného družstva, neboť takový závěr nelze jednoznačně dovodit z žádného právního předpisu. Skutečnost, že stěžovatel svůj majetkový podíl jako další členský vklad ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. e) stanov na družstvo nepřevedl, může vést k závěru, že tím porušil stanovy družstva - což by mohlo vyvolat případné sankce v jeho rámci - avšak stěží lze z toho vyvozovat závěr, že pokud člen svůj podíl družstvu nepřevedl, stává se i přesto jeho dalším členským vkladem a tím i majetkem družstva. Za této situace se nelze ztotožnit s odůvodněním rozsudku okresního soudu, že se majetkové podíly členů transformovaných právnických osob stávají jejich členským vkladem ze zákona, byť v této konkrétní věci okresní soud uznal, že stěžovatel svůj majetkový podíl do transformovaného družstva nikdy nechtěl vložit, přestože mu to ukládaly stanovy. Nelze rovněž akceptovat argumentaci vedlejšího účastníka ZD M. u P., podle níž je majetkový podíl stěžovatele majetkem družstva. Stěžovatelův majetkový podíl zůstal i nadále jeho vlastnictvím, neboť nikdy neprojevil vůli se ho vzdát. Obecné soudy tedy pochybily, pokud stěžovatelův návrh na vydání majetkového podílu zamítly s poukazem na to, že se stal jeho dalším členským vkladem do družstva. Tím porušily stěžovatelovo vlastnické právo ve smyslu citovaného čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Vedlejší účastník ZD M. u P. rovněž namítl, že podle ustanovení §33a odst. 1 zákona o půdě je nárok na vydání podílu podle transformačního zákona pohledávkou, kterou lze převádět na jiné osoby, a že tedy přiznáním majetkového podílu z transformace družstva oprávněné osobě nevzniká k majetku družstva vlastnický ani spoluvlastnický vztah, nýbrž pouze pohledávka vůči družstvu s tím, že režim jejího uspokojení odvisí od skutečnosti, zda se oprávněná osoba stane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu. Tuto námitku Ústavní soud neakceptuje. Podle ustanovení §33a odst. 1 zákona o půdě jsou totiž veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a "nároky na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb." pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby. Jak však vyplývá z obsahu spisu, v souzené věci se o "nárok na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb." nejedná, neboť stěžovatel nesplnil podmínky vydání majetkového podílu v družstvu ani podle §13 odst. 2, ani podle §13 odst. 3 transformačního zákona, neboť se stal účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a zároveň v rozhodné době neprovozoval zemědělskou výrobu. Ustanovení §33a odst. 1 zákona o půdě je proto podle názoru Ústavního soudu v souzené věci nepoužitelné. Proto Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. 13 Co 440/96, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 21. ledna 1998