ECLI:CZ:US:1998:1.US.123.98
sp. zn. I. ÚS 123/98
Usnesení
I. ÚS 123/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného JUDr. P. R., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 1998, sp. zn. 3 To 12/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 19. 3. 1998.
Usnesením Vrchního soudu v Praze shora citovaným byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 1997, čj. 28 T 42/97 - 429, ve věci žádosti o propuštění z vazby. Stěžovatel namítá, že při jeho zajištění v září 1995 byla porušena jeho práva na osobní svobodu, jak vyplývají z článku 8 odstavců 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých práv spatřuje v tom, že od doby, kdy byl
I. ÚS 123/98
zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, do doby jeho vzetí do vazby, uplynula dvacetičtyřhodinová lhůta.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska formálního a dospěl k závěru, že lhůta je zachována a ústavní stížnost byla podána včas.
Dále soudce zpravodaj z podání stěžovatele meritorně zjistil, že stěžovatel výhradně brojí - totožně jako ve své žádosti o propuštění z vazby a následně stížnosti do usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - proti postupu policejních orgánů při svém zajištění v září 1995. Napadá překročením dvacetičtyřhodinové lhůty omezení své osobní svobody. Na podporu svých tvrzení poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 246/96 (č. 130 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6) ze dne 28. 11. 1996. Zmíněný nález Ústavního soudu řeší problematiku zajištění osob, resp. rozhodnutí o vzetí do vazby, které je předmětem řízení o vzetí do vazby. Z uvedených důvodů nelze v žádném případě aplikovat tento nález Ústavního soudu na věc přezkumu existence důvodů vazby. V řízení o žádosti o propuštění z vazby se zkoumá trvání vazebních důvodů, a nikoliv zákonnost postupu policejních orgánů před vzetím do vazby. Zákonnost tohoto postupu mohl stěžovatel namítat již ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 9. 1995, sp. zn. 5 Nt 1474/95, případně měl ústavní stížností napadat právě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 1995, sp. zn. 28 To 377/95, kterým byla stížnost proti usnesení o vzetí do vazby zamítnuta. Stěžovatel by mohl ústavní stížností napadat otázku dalšího trvání vazebních důvodů, což však nečiní, nebot lze mít důvodně za to, že důvody vazby nadále trvají.
V daném případě nutno konstatovat skutečnost, že vzhledem k nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 1995, sp. zn. 28 To 377/95, uplynula lhůta k podání
I. ÚS 123/98
ústavní stížnosti dnem 5. 2. 1996, avšak ústavní stížnost došla Ústavnímu soudu dne 19. 3. 1998. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy nebyla dodržena.
Vzhledem k uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu