ECLI:CZ:US:1998:1.US.129.98
sp. zn. I. ÚS 129/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. B. G., Csc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. 4 T 3/97, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 4 To 101/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu ústavní stížnosti ze dne 23. 3. 1998 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. 4 T 3/97, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 4 To 101/97, jimiž byl odsouzen pro pomoc k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) a §250 odst. 1 , odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti let.
Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými rozsudky Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení článku 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K namítanému porušení základních lidských práv a svobod došlo podle stěžovatele tím, že byl oběma soudy odsouzen zcela bez důkazů.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, ale úkolem Ústavního soudu je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v tom, že nesouhlasí s hodnocením důkazů výše zmíněnými soudy a namítá tu skutečnost, že nebyly probrány v hlavním líčení. Ohledně těchto námitek Ústavní soud z připojeného spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 To 101/97, zjistil, že předmětný spisový materiál obsahuje podklady nezbytné pro rozhodnutí soudu, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se žaloby zprošťuje. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí proti rozhodnutím obecných soudů a hodnocením důkazů, které byly obecnými soudy provedeny, se zabývá zpravidla tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Výše zmíněná porušení z napadených rozsudků Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, jakož i zkoumaného řízení, jež jim předcházelo, však nevyplývají. Rovněž ze spisového materiálu nevyplývá porušení ustanovení čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Pokud jde o dokazování, pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem stanoveným v zákoně (čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). V trestním řízení před soudem platí zákonem stanovená pravidla pro dokazování a uplatňuje se zde zásada tzv. volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 a §125 trestního řádu).
Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadenými rozsudky došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, je třeba ji pokládat za zjevně neopodstatněnou.
Z důvodů shora uvedených senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 1998 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu