Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.05.1998, sp. zn. I. ÚS 153/98 [ usnesení / PAUL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:1.US.153.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:1.US.153.98
sp. zn. I. ÚS 153/98 Usnesení I. ÚS 153/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů J. K., a K. B., obou zastoupených JUDr. T. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, čj. 12 Cm 756/96 - 45, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. 7 Cmo 124/97, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 1998, čj. 1 Odon 106/97 - 108, takto: Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á Odůvodnění: Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 4. 1998 a uvedli v něm, že v záhlaví citovanými soudy a jejich rozhodnutími bylo porušeno jejich právo zúčastnit se v rovném postavení soudního řízení a vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, jak jim zaručuje čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 1 1 I. ÚS 153/98 Soudce zpravodaj z předložených podkladů zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval ve sporu ing. Z. B. proti Družstvu V. v Jindřichově Hradci o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze tohoto družstva a určil, že toto usnesení ze dne 24. 7. 1996 je neplatné. Jeho rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 1996. Vrchní soud v Praze obdržel proti tomuto rozsudku krajského soudu odvolání, které podali J. K. a K. B., kteří jsou současně stěžovateli v této jimi podané ústavní stížnosti. Vrchní soud odvolání odmítl. Dospěl totiž k závěru, že oba stěžovatelé nebyli platně zvoleni jako předseda a místopředseda družstva, a tedy nebyli oprávněni podat jménem družstva odvolání. Žalované družstvo bylo při jednání před soudem prvního stupně řádně zastoupeno a rozsudek byl řádně doručen jak žalobci, tak právnímu zástupci družstva. Nejvyšší soud ČR obdržel proti usnesení odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze - dovolání, které bylo podáno stěžovateli J. K. a K. B., jejichž zvolení členy představenstva Družstva V. bylo předmětem sporu. V právní věci žalobce ing. Z. B. proti žalovanému Družstvu V. o neplatnost usnesení členské schůze a o dovolání obou jmenovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, čj. 7 Cmo 124/97 - 93, pak :rozhodl Nejvyšší soud ČR tak, že se dovolání odmítá. V projednávané věci zjistil, že nejsou splněny podmínky ustanovení §94 odst. 1 o. s. ř. a dovolatelé proto nejsou účastníky řízení. K uvedeným zjištěním je třeba konstatovat, že Ústavní soud není další instancí pro uplatňování opravných prostředků v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem či I. ÚS 153/98 občanským nebo obchodním zákoníkem. Pokud jde o námitku porušení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod napadenými soudními rozhodnutími, Ústavní soud neshledal jejich porušení v postupu soudů. Stěžovatelé nebyli žalobci ani žalovanými v projednávané věci a nestali se účastníky řízení. Jak ostatně vyplývá i z právního stanoviska Nejvyššího soudu ČR, za účastníky řízení je neoznačuje žádný právní předpis a k zahájení řízení bez návrhu může soud přistoupit jen tam, kde to připouští zákon. Obchodní zákoník ani jiný právní předpis však nepřipouští, aby soud zahájil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva bez návrhu. Z toho vyplývá, že účastníky řízení nemohou být automaticky ti, o jejichž právech nebo povinnostech by mohlo být v řízení jednáno. Stěžovatelé tedy podali odvolání i dovolání, ač k takovému podání nebyli oprávněni. Soudce zpravodaj musel proto dojít k závěru, že i ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutím soudů, kde stěžovatelé nebyli účastníky řízení, byla podána osobami, které k tomu nebyly oprávněny. Soudce zpravodaj proto návrh ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:1.US.153.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 153/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 6. 5. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 4. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Paul Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - §43/1/c)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 513/1991 Sb., čl.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík družstvo
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-153-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30950
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29