ECLI:CZ:US:1998:1.US.171.98
sp. zn. I. ÚS 171/98
Usnesení
I. ÚS 171/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky A. Š., zastoupené JUDr. V. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 1997, sp. zn. 21 Co 295/97, a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1941/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 14. 4. 1998, v němž brojí proti výše uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu České republiky.
Stěžovatelka ve svém podání uvádí, že postupem obou soudů byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se může každý stanoveným postupem domáhat svého práva u nestranného soudu.
I. ÚS 171/98
Předmětem soudního sporu bylo vyklizení bytu v Praze 2, M. 24, který stěžovatelka obývá. Soudce zpravodaj zjistil, že ve věci byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 12. 1995, čj. 10 C 13/95 - 42, který potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 1996, čj. 29 Co 42/96 - 56, který nabyl právní moci dne 25. 6. 1996, a stanovil, že stěžovatelka je povinna, po zajištění náhradního ubytování, do patnácti dnů předmětný byt vyklidit.
Ve věci výkonu uvedeného rozhodnutí rozhodoval usnesením nejprve Obvodní soud pro Prahu 2 ze dne 6. 5. 1997, čj. 8 E 360/97 - 5, které pouze s terminologickou změnou plně potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací dne 20. 8. 1997, sp. zn. 21 Co 295/97. Nejvyšší soud ČR dne 21. 1. 1998 svým usnesením sp. zn. 2 Cdon 1941/97 dovolání stěžovatelky odmítl.
Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a zajišťuje především, zda nebyly porušeny základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Jestliže stěžovatelka namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neznamená to, že by rozsah práva na spravedlivý proces podle tohoto ustanovení bylo možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům.
Soudce zpravodaj zjistil, jak z výše uvedených údajů vyplývá, že stěžovatelka měla možnost domáhat se svého práva u nezávislých a nestranných soudů, a to v rozsahu stanoveného postupu, a neshledal porušení citovaného ustanovení Listiny základních práv a svobod. Musel proto pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.
I. ÚS 171/98
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu