ECLI:CZ:US:1998:1.US.196.96
sp. zn. I. ÚS 196/96
Usnesení
I. ÚS 196/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů L.B. a V.B., obou zastoupených advokátem JUDr. D.D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 1996, čj. 18 Co 106/94 - 159, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 18. 7. 1996, označeným, jako ústavní stížnost.
Stěžovatelé napadají rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 1996, čj. 18 Co 106/94 - 159, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 5. 1994, čj. 11 C 237/92 - 126, ve věci uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva.V rozhodnutích krajského i okresního soudu spatřují porušení čl. 11 Listiny základních
I. ÚS 196/96
práv a svobod. Vesměs opakují argumenty uplatněné již v soudním řízení, zejména pak opět polemizují s názorem na právní charakter "provozování skládky". Dále se stěžovatelé domnívají, že rozhodnutím soudu byl porušen též čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť "soudy v dosavadních řízeních vždy preferovaly zájem skládky provozujících organizací před zájmem vlastníků pozemků". Pro úplnost je třeba dodat, že proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatelé podali dovolání, které Nejvyšší soud odmítl svým usnesením ze dne 25. 9. 1997, čj. 2 Cdon 932/96 - 171.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska formálního, tj. zda není dán důvod jejího odmítnutí podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Při posuzovaní existence tohoto důvodu odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud přiklonil k názoru obsaženému i v odůvodnění odmítavého rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, že ochranu vlastnického práva lze v daném případě odvozovat nikoliv od ustanovení §126 odst. 1 občanského zákoníku, ale od speciálního ustanovení §135c občanského zákoníku, jak to i potvrzuje konstantní soudní praxe. Souhlasí i se stanoviskem, že není argumentem, který lze klást proti specialitě ustanovení §135c občanského zákoníku, že užíváním stavby je pozemek znehodnocován, a to nejen proto, že i tento předpoklad je podřaditelný hypotéze §135c občanského zákoníku, ale také z toho důvodu, že tímto ustanovením založené nároky poskytují vlastníku pozemku ochranu srovnatelnou, resp. širší, než lze očekávat od zdržení se neoprávněných zásahů ve smyslu §126 odst. 1 občanského zákoníku.
I. ÚS 196/96
Z přípisu Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 3. 1998 je navíc zřejmé, že v dané věci probíhá řízení o odstranění stavby
(sp. zn. 11 C 192/97), což jen potvrzuje, že se jedná o ústavní stížnost předčasnou.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel (v době podání ústavní stížnosti) nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal návrh obecnému soudu podle §135c občanského zákoníku. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu