Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.07.1998, sp. zn. I. ÚS 207/98 [ usnesení / PAUL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:1.US.207.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:1.US.207.98
sp. zn. I. ÚS 207/98 Usnesení I. ÚS 207/98 ČESKÁ REPUBLIKA Usnesení Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivy Brožové ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele I., s. r. o., zastoupeného JUDr. D. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 28 Co 7/98, takto: Návrh se o d m í t á Odůvodnění: Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 22. 4. 1998. Stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ve výrocích, týkajících se náhrady nákladů řízení a soudních poplatků. Stěžovatel vesměs opakuje argumentaci, resp. právní názory již uplatňované zejména v odvolacím řízení, především pak pokud jde o výklad některých ustanovení o. s. ř. a I. ÚS 207/98 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Domnívá se, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Ve věci je třeba úvodem konstatovat - jak jíž bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá tedy celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem není ani zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných běžným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí krajského soudu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ačkoliv stěžovatel namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nenapadá procesní nedostatky či denegatio iustitiae, ale toliko polemizuje s úvahami a závěry obecných soudů k náhradě nákladů řízení a soudním poplatkům. Jak vyplývá i z výše uvedeného, Ústavní soud nemůže přezkoumávat polemiku stěžovatele, pokud jde o výklad běžných zákonů, např. zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ostatně šlo vesměs o názory již uplatněné v soudním řízení, se kterými se obecné soudy řádně vypořádaly. Pokud čl. 36 Listiny základních práv a svobod stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, znamená to také, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy I. ÚS 207/98 ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Postupovaly-li obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a svůj postup řádně odůvodnily, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, a proto nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. července 1998 JUDr. Vladimír Paul předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:1.US.207.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 207/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 7. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 5. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Paul Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 549/1991 Sb., §10
  • 99/1963 Sb., §146 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstřík náklady řízení
poplatek/soudní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-207-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 31005
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29