ECLI:CZ:US:1998:1.US.211.98
sp. zn. I. ÚS 211/98
Usnesení
I. ÚS 211/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. M. N., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 15 Co 609/97, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Citovaným usnesením Krajský soud v Plzni rozhodl ve věci, v níž stěžovatel vystupoval jako právní zástupce povinného M.U., že zastoupení povinného stěžovatelem se nepřipouští.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že při ústním jednání dne 26. 1. 1998 stěžovatel senátu krajského soudu sdělil, že mu byl Českou advokátní komorou (dále jen "ČAK") pozastaven výkon advokacie a že proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o němž
I. Ú5 211/98
dosud nebylo rozhodnuto. Vrchní soud v Praze o odkladu vykonatelnosti tohoto rozhodnutí ČAK rovněž dosud nerozhodl. Krajský soud se ve svém usnesení opíral o ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle něhož proti rozhodnutí ČAK o pozastavení výkonu advokacie lze podat podle zvláštních předpisů (§2501 až §250s občanského soudního řádu, dále jen "o.s.ř.") opravný prostředek k soudu, nejde-li
o pozastavení na základě vlastní žádosti, k čemuž v daném případě nedošlo. Podle ustanovení §250n o.s.ř. může ten, kdo podává opravný prostředek, navrhnout, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nic takového však prý stěžovatel - jak uvedl před krajským soudem - nežádal a rovněž Vrchní soud v Praze
o odložení rozhodnutí. ČAK o pozastavení výkonu advokacie nerozhodl. Proto krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel v souzené věci povinného jako advokát zastupovat nemůže.
Citované usnesení Krajského soudu v Plzni stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zejména uvedl, že uvedeným usnesením byl porušen č1. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), §25 o.s.ř. a §2 zákona o advokacii. Stěžovatel prý totiž je advokátem zapsaným v seznamu advokátů ČAK a je proto oprávněn poskytovat svým klientům právní pomoc a zastupovat je v řízení před soudy. Krajský soud ani jiný soud jej údajně práva vykonávat advokacii zbavit nemůže a "může toliko o jeho údajně neoprávněném výkonu advokacie vyrozumět ČAK a požádat ji
o zjednání nápravy, po případě může dát příslušným orgánům trestního stíhání podnět k trestnímu stíhání ... pro trestný čin neoprávněného podnikání". Soud prý však nemůže sám nepřipustit zastoupení účastníka řízení advokátem, pokud se prokáže soudu, že je řádně zapsán v seznamu advokátů ČAK, jestliže pozastavení výkonu advokacie stěžovateli ČAK dosud nezapsala do seznamu advokátů.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho základní právo, zakotvené v č1. 26 Listiny. Podle tohoto ustanovení má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (odst. 1). Stěžovatel
I. ÚS 211/98
spatřuje porušení tohoto svého základního práva v tom, že krajský soud rozhodl o nepřípustnosti zastoupení povinného stěžovatelem z toho důvodu, že stěžovateli byl pozastaven výkon advokacie.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy.
V souzené věci však podmínky citovaného ustanovení naplněny nebyly, neboť stěžovatel v příslušném řízení před Krajským soudem v Plzni nevystupoval jako účastník řízení, nýbrž toliko jako právní zástupce povinného M. U.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. v platném znění].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj