ECLI:CZ:US:1998:1.US.246.97
sp. zn. I. ÚS 246/97
Usnesení
I. ÚS 246/97
ČESKÁ REPUBLIKA
Usnesení Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele H.A., právně zastoupeného JUDr. E.J.,advokátkou, proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996, čj. 25 Cm 24/94 - 41, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 1997, čj. 10 Cmo 460/96 - 52, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 9. 7. 1997.
Stěžovatel napadá mezitímní rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996, čj. 25 Cm 24/94 - 41, jímž bylo určeno, že výpověď "hospodářské smlouvy" uzavřené mezi A. a odpůrcem (zde stěžovatelem) H.A., je
I. ÚS 246/97
neplatná. Dále napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 1997, čj. 10 Cmo 460/96 - 52, jímž byl uvedený rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze potvrzen.
Stěžovatel má za to, že těmito rozsudky bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 90 Ústavy ČR a čl.. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřuje v tom, že skutkové a právní závěry učiněné oběma soudy, které ve věci rozhodovaly, jsou v zásadním nesouladu s provedenými důkazy.
K předloženému návrhu musel soudce zpravodaj konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93).
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a
I. ÚS 246/97
základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Soudní moc, tak jak je konstituována ústavou ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy pří zjišťování skutkového stavu věci postupují podle ustanovení občanského soudního řádu, který stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§132).
Ústavní soud v postupu soudů namítané porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod ani jiných ústavních procesních práv neshledal a musel proto návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu