ECLI:CZ:US:1998:1.US.262.98
sp. zn. I. ÚS 262/98
Usnesení
I. ÚS 262/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele L. C., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 1996, č.j. 14 Ca 182/95-27, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 1 Cao 51/97, a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 1 Cdon 95/97-61, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 8. 6. 1998 domáhá prostudování všech spisů od r. 1995 a žádá "o zrušení všech rozsudků", tedy rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 8. 1996, č.j. 14 Ca 182/95-27,rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, sp. zn. 1 Cao 51/97, a usnesení
I. ÚS 262/98
Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 1 Cdon 95/97-61. Tímto usnesením Nejvyššího soudu ČR v Brně bylo dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, odmítnuto.
Podle ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud zjistil ze zprávy Krajského soudu v Ústí nad Labem, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997 nabyl právní moci dnem 24. 6. 1997 a usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 16. 10. 1997 o odmítnutí dovolání nabylo právní moci dnem 26. 1. 1998.
Dovolání však nelze podle několikráte vysloveného právního názoru Ústavního soudu považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje, v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští (viz např. sp. zn. III. ÚS 40/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, Vydání 1., Praha, 1994, str. 47). V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne nabytí právní moci (po účinnosti zákona č. 77/1998 Sb. "dnem doručení") rozhodnutí odvolacího soudu (viz též I. ÚS 129/97 In: Ústavní soud České
I. ÚS 262/98
republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, Praha, 1998, str.
431).
Vzhledem k tomu je nutno, v souladu s ustanovením §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, odvolací rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1997, který nabyl právní moci dnem 24. 6. 1997. Od tohoto dne však uplynula podstatně delší doba, než kterou připouští zákon o Ústavním soudu.
Ostatně stejná procesní situace by nastala i tehdy, jestliže by se běh lhůt k podání ústavní stížnosti odvíjel ode dne právní moci napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, t.j. od 26. 1. 1998. Ústavní stížnost byla totiž podána až dne 8. 6. 1998.
Na základě této skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto
zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 1998
JUDr . Vojen Güttler soudce zpravodaj