ECLI:CZ:US:1998:1.US.273.97
sp. zn. I. ÚS 273/97
Usnesení
I. ÚS 273/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele M.P. - Ř., zastoupeného advokátem JUDr. M.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 1997, čj. 19 Co 118/97 - - 92, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 24. 7. 1997, označeným jako ústavní stížnost.
V ústavní stížnosti napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 1997, čj. 19 Co 118/97 - 92, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 10. 1996, čj. 6 C 102/92 - 76, v právní věci uzavření dohody o vydání nemovitosti. V odůvodnění podání především uvádí, že uvedeným rozsudkem bylo
I. ÚS 273/97
zasaženo do jeho práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Dále se domnívá, že na souzený případ se nemůže vztahovat zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neboť tento zákon se vztahuje pouze na případy, kdy věc přešla na stát v rozhodném období, tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Nesouhlasí s právním názorem odpůrce, že k převodu majetku došlo v rozhodném období a ani nesdílí názor, že bylo prokázáno naplnění znaků politické perzekuce či postupu porušujícího práva ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. Zřejmě tak v podstatě opakuje argumentaci uplatněnou již v průběhu předchozího soudního řízení. Navrhuje, aby napadený rozsudek Ústavní soud zrušil.
Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Jeho úkolem též není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR. Ústavní soud však zkoumá, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl.. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Co se týká namítaného porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat, že čl. 11 uvedené Listiny nechrání vlastnické právo, jehož povaha je sporná, např. proto, že ve věci probíhá soudní řízení..
I. ÚS 273/97
Pokud jde o dokazování, resp. zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikací při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - nezasahuje Ústavní soud do této činnosti obecných soudů, protože se jedná o jejich samostatnou a nezávislou působnost. Ústavní soud se proto nemohl zabývat polemikou stěžovatele s názorem městského soudu, zda lze aplikovat zákon č. 87/1991 Sb. apod.
Pro úplnost je třeba uvést, že Ústavní soud zastává ve svých nálezech analogické právní názory těm, které byly uvedeny v rozsudcích napadených ústavní stížností.
Protože Ústavní soud neshledal porušeni ústavních práv, soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení. není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu