ECLI:CZ:US:1998:1.US.277.97
sp. zn. I. ÚS 277/97
Usnesení
I. ÚS 277/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti stěžovatelky H.J., zastoupené JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 1997, č.j. 17 Co 172/97-53, a proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 3. 1997, č.j. 4 C 211/96-33, takto:
ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 3. 1997, č j. 4 C 211/96-33, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky (žalobkyně), aby žalovaní ing. O.K. a MUDr. Z.K. byli povinni zdržet se budování garáže u jejich domu
I. ÚS 277/97
v H. na p. p. č. 2056/45 v obci a kat. území H. ve vzdálenosti 100 cm od hranic pozemku žalobkyně p. p. č. 2056/32 v téže obci. Okresní soud provedl důkazy výpisy z katastru nemovitostí, rozhodnutími v územním a stavebním řízení, ohledáním místa samého a výslechy účastníků a zjistil, že rozhodnutím Městského úřadu v H. - odboru výstavby a územního plánování - ze dne 5. 6. 1995, č.j. výst. 813/328/A5/95/Hr, byla umístěna stavba garáže s jedním stáním na pozemku parc. č. 2056/45 a částečně na pozemku parc. č. 2056/11, kat. území H. Od hranice pozemku parc. č. 2056/32 v kat. území H. "majitelky H.J. bude garáž odstoupena 50 cm". Od hranice pozemku parc. č. 2056/32 v šíři 50 cm budou osazeny žlabovky pro odvod dešťových vod s tím, že tyto budou umístěny celým svým tělesem na vlastním pozemku stavebníků a do pozemku parc. č. 2056/32 nesmí být zasáhnuto ani jinou částí stavby. Toto rozhodnutí potvrdil Okresní úřad v J. - referát regionálního rozvoje, oddělení územního plánování a stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 7. 8. 1995, č.j. RRR/VÚP/025/590/roz./95/Zj., se závěrem, že umístěním stavby nebudou omezena vlastnická práva H.J., neboť stavba se umisťuje na pozemku, který není veřejný a přes tento pozemek "neměla H.J. ani před umístěním stavby možnost přístupu nebo příjezdu ke své nemovitosti". Rozhodnutím Městského úřadu H. - odboru výstavby a územního plánování - ze dne 3. 10. 1996, č.j. výst. 1192/330/A20/96/HR, potvrzeným rozhodnutím Okresního úřadu v J. - referátu regionálního rozvoje, oddělení územního plánování a stavebního řádu, ze dne 18. 11. 1996, č.j. RRR/VÚP/054/102/roz./96/Zj., byla povolena stavba garáže s jedním stáním na pozemku parc. č. 2056/45 v kat. území H. u domu. Z protokolu o ohledání místa samého soud zjistil, že stavba garáže dosud nebyla zahájena. Je umístěna na konci slepé ulice a "z celé délky pozemku žalobkyně 33,46 m bude sousedit s jejím pozemkem asi 3-4 m v nejvzdálenějším rohu". Žalobkyně má vstup na svůj pozemek volný přímo ze silnice. Žalobkyně se nicméně cítí zamýšlenou stavbou výrazně omezena, neboť
I. ÚS 277/97
uvažuje o zbudování plotu na hranici pozemku a vzhledem k malé vzdálenosti mezi stavbou garáže jí prý budou žalovaní znemožňovat přístup k jedné třetině jejího pozemku a na silnici nebude mít místo k zastavení automobilů.
Okresní soud posuzoval případ podle ust. §417 občanského zákoníku (dále jen "o.z."), z něhož plyne, že možnost domáhat se u soudu, aby bylo někomu uloženo provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody, je stanovena jen pro případ vážného ohrožení. Soud může "uložit", aby se fyzická nebo právnická osoba zdržela určité činnosti (konání), z níž by mohla vzniknout hrozící škoda. Není možné ukládat jiné povinnosti než ty, které směřují k odstranění možných neoprávněných zásahů do práva ohroženého a to tehdy, když vznik závažné škody hrozí. Ochrany se však nelze s úspěchem domáhat proti činnosti, která je oprávněná, např. proti činnosti prováděné na základě vykonatelných rozhodnutí správních orgánů, jak je tornu v tomto případě. Ochrana poskytnutá soudem na návrh oprávněného podle ust. §127 o.z. na tuto věc nedopadá, neboť ta spočívá v tom, že soud uzná žalovaného povinným zdržet se ve výroku přesně vymezeného rušení, přičemž výrok rozsudku nemůže směřovat k povinnosti žalovaného něco konat, ale směřuje jen k povinnosti zdržet se určitého rušení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 5. 1997, č.j. 17 Co 172/97-53, rozsudek okresního soudu potvrdil, neboť okresní soud řádně a úplně zjistil skutkový stav a z provedených skutkových zjištění vyvodil i správné právní závěry. I krajský soud dospěl k názoru, že na tento případ dopadá ustanovení §417 o.z. a možnost domáhat se u soudu, aby bylo někomu uloženo provést vhodná a přiměřená opatření k odvrácení hrozící škody, je stanovena jen pro případ vážného ohrožení. Ochrany se však nelze s úspěchem domáhat proti činnosti, která je oprávněná. Stavba garáže již je prováděna na základě rozhodnutí Městského úřadu v H., odboru výstavby a územního plánování, o umístění stavby garáže, potvrzeným rozhodnutím Okresního úřadu v J. - referátem regionálního rozvoje,
I. ÚS 277/97
oddělením územního plánování a stavebního řádu. V rámci stavebního řízení se uvedené orgány zevrubně zabývaly všemi námitkami žalobkyně, které uplatňovala jak v řízení před okresním tak před krajským soudem.
Stěžovatelka napadla rozsudky Okresního soudu v J. a Krajského soudu v Hradci Králové ústavní stížností, protože prý jimi došlo k porušení článku 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 34 Listiny, neboť soud odmítl poskytnout stěžovatelce spravedlnost především neposkytnutím ochrany podle ust. §127 o.z. Stěžovatelka se obrátila na obecný soud s požadavkem na občanskoprávní ochranu svého vlastnictví. Rozhodovat v těchto mezích není oprávněn správní orgán dle stavebního zákona a soud se proto nemůže dovolávat skutečnosti, že ve věci bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem. Navíc tento orgán neposoudil věc ani ve svém zákonném rámci dostatečně odborně, o čemž svědčí znalecký posudek ing. V.M., který si stěžovatelka sama dala vypracovat. Znalec v posudku uvedl, že nelze realizovat stavbu garáže, aniž by předem byla provedena opěrná zeď betonová nebo železobetonová zachycující tlak zeminy z parcely č. kat. 2056/32. Stěžovatelka dále namítla, že obec H. v P. prodala pozemek p. p. č. 2056/45, kat. úz. H., manželům K., přestože šlo o pozemek, který byl dříve částí veřejné místní komunikace. Z toho vyplynuly pro stěžovatelku následné potíže, neboť je vlastnicí sousedního pozemku a uživatelkou veřejné komunikace. Zkrácením komunikace o prodanou část je stěžovatelce ztíženo parkování vlastního automobilu a jeho otáčení. To platí i pro dodavatelské firmy, které jí přivážející materiál na stavbu jejího domku nebo které budou tuto stavbu realizovat.
Proto stěžovatelka navrhla, aby byly oba napadené rozsudky obecných soudů zrušeny. Krajský soud v Hradci Králové ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého (napadeného) rozsudku a uvedl, že nesouhlasí s názorem stěžovatelky, že je možné
I. ÚS 277/97
domáhat se ochrany vlastnického práva podle ust. §127 o.z. v případech jako je její. Krajský soud navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Okresní soud v Jičíně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozsudku, který byl rovněž napaden ústavní stížností.
Vedlejší účastníci řízení - ing. O.K. a MUDr. Z.K. - se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdali.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
1. V prvé řadě konstatuje, že v řízení o umístění stavby garáže na p. p. č. 2056/45 kat. území H. uplatnila stěžovatelka občanskoprávní námitky podle §137 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. (dále jen "stavební zákon"), které vyplývaly z jejího vlastnického práva k pozemku p. p. č. 2056/32 kat. území H., neboť stavbou garáže by došlo k výraznému omezení, případně i vyloučení výkonu jejích vlastnických práv. Proto rozhodnutím ze dne 13. 7. 1995, č.j. RRR/VÚP/025/590/přer./95/Zj, Okresní úřad v J. - referát regionálního rozvoje, oddělení územního plánování a stavebního řádu, podle ust. §29 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. řízení o umístění stavby garáže přerušil a odkázal stěžovatelku s jejími občanskoprávními námitkami na soud. V rozhodnutí o přerušeni řízení stanovil lhůtu do 31. 7. 1995 k předložení důkazu o tom, že byl podán návrh soudu na rozhodnutí ve sporné věci. Současně byla stěžovatelka poučena, že nebude-li návrh podán ve stanovené lhůtě, učiní si odvolací orgán úsudek o námitkách sám. Stěžovatelka návrh u soudu nepodala a proto odvolací orgán rozhodnutím ze dne 7. 8. 1995, č.j. RRR/VÚP/025/590/roz./95/Zj., její odvolání zamítl a v souladu s ust. §137 odst. 3 stavebního zákona rozhodl tak, že umístěním stavby garáže nebudou omezena vlastnická práva H.J. Poněvadž se stavba umísťuje na pozemku, který není veřejný, neměla H.J. ani před rozhodnutím o jejím umístění možnost přístupu ani příjezdu přes tento pozemek k vlastní nemovitosti. Nečinnost stěžovatelky jako účastnice řízení o umístění stavby garáže ohledně
I. ÚS 277/97
občanskoprávních námitek má za následek tu skutečnost, že stavební úřad si učiní o námitce
sám úsudek a ve věci rozhodne. V těchto případech tedy zákon založil pravomoc stavebního úřadu. Jestliže odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského úřadu v H. - odboru výstavby a územního plánování - ze dne 5. 6. 1955, č.j. výst. 813/328/A5/95/Hr, bylo rozhodnutím Okresního úřadu v J. - referátu regionálního rozvoje, oddělení územního plánování a stavebního řádu, ze dne 7. 8. 1995, č.j. RR/VÚP/025/590/roz./Zj., zamítnuto, byla stěžovatelka oprávněna domáhat se přezkoumání rozhodnutí správního orgánu žalobou podle ust. §249 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Oprávnění k podání žaloby má podle ust. §250 odst. 2 o.s.ř. fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podle názoru ústavního soudu byla stěžovatelka účastnicí územního řízení o umístění stavby předmětné garáže, neboť podle ust. §34 odst. 1 stavebního zákona účastníky územního řízení je navrhovatel a organizace či občané, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám, mohou být rozhodnutím přímo dotčena. To lze dovozovat i z celého kontextu věci. Přesto však stěžovatelka tuto žalobu nepodala.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatelka však v této věci nevyužila procesní prostředky podle části páté o.s.ř., v níž je upravena instituce správního soudnictví. Přitom v souzené věci mohla podat správní žalobu, neboť předmětná rozhodnutí vydaná v řízení o umístění stavby ze soudního přezkumu nejsou vyňata (§248 o.s.ř.). K nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, zaujal Ústavní soud stanovisko již ve více případech, např. ve věci sp. zn. I. ÚS 269/96 publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 6, vydání 1., Praha,
I. ÚS 277/97
1997, usnesení č, 27, a ve věci sp, zn. I. ÚS 110/93, svazek 2, Sbírky nálezů a usnesení, usnesení č. 9.
2. Pokud se stěžovatelka domáhala žalobou u Okresního soudu v Jičíně vydání rozsudku, kterým by byli žalovaní ing. O.K. a MUDr. Z.K. povinni zdržet se stavby garáže na p. p. č. 2056/45, kat. území H., pak z obsahu provedených důkazů před soudem prvého stupně i z obsahu jejího odvolání proti rozsudku tohoto soudu je patrno, že sama stěžovatelka se obracela na soud z toho důvodu, že podle jejího přesvědčení jí ve smyslu ust. §417 o.z. hrozila škoda, neboť při výkopu základů garáže žalovanými na p. p. č. 2056/45 40 cm k hranici s pozemkovou parcelou je reálná hrozba nebezpečí sesuvu svahu p. p. č.
2056/32, kat. území H., která je v jejím vlastnictví. Tato hrozící škoda spočívá podle jejího názoru zejména v tom, že se při stavbě garáže pozemek stěžovatelky sesune a naruší se geologické struktury, čímž se pozemek stane nepřístupným a neudržovatelným a bude podmáčen, protože přirozený odtok vody bude přerušen vybudováním garáže. Bude jí prý rovněž znemožněno vybudování plotu a jeho údržba a před jejím pozemkem nebude místo k zastavování automobilů. Po zhodnocení provedených důkazů Okresní soud v Jičíně žalobu stěžovatelky zamítl, neboť zjištěné okolnosti podle jeho přesvědčení neodůvodňují závěr, že by stavba garáže manželů K. měla za následek takový stav, jaký předvídá ust. §417 o.z. Krajský soud v Hradci Králové napadený rozsudek okresního soudu potvrdil, neboť dospěl k závěru, že na souzený případ dopadá ustanovení §417 o.z. a možnost domáhat se u soudu, aby bylo někomu uloženo provést vhodná a přiměřená opatření k odvrácení hrozící škody, je stanovena jen pro případ vážného ohrožení. Ústavní soud nevidí důvod k tomu, aby z hlediska ústavně právní ochrany stěžovatelky od těchto závěrů odchyloval.
Pokud se stěžovatelka dovolává soudní ochrany podle ustanovení §127 o.z., nelze jí přisvědčit. V době rozhodování Krajského soudu v Hradci Králové - jak plyne z napadeného rozsudku -již stavba garáže na základě uvedeného rozhodnutí prováděna byla a podle názoru
I. ÚS 277/97
Ústavního soudu není ani v této otázce důvodu, aby sám z ústavněprávního hlediska právní
názory obecných soudů revidoval.
Stěžovatelka - jak již bylo uvedeno - napadá předmětné rozsudky Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové i proto, že podle jejího názoru porušují článek 11 odst. 3 Listiny, podle něhož nesmí být vlastnictví zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Neúspěch v soudním sporu nelze však sám o sobě považovat za porušení uvedeného ustanovení Listiny soudem. Dále se stěžovatelka dovolává článku 34 Listiny, který na předmětnou záležitost vůbec nedopadá, neboť se týká ochrany tvůrčí duševní činnosti a práva přístupu ke kulturnímu bohatství. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedená ustanovení Listiny napadenými rozsudky porušena nebyla.
Stěžovatelka rovněž poukázala na postup obce H. při prodeji p. p. č. 2056/45 manželům K. Tato záležitost však s napadenými rozsudky vůbec nesouvisí, neboť se týkaly jen otázky zdržení se zásahu do vlastnických práv stěžovatelky stavbou garáže na uvedeném pozemku. Proto se touto námitkou nemohl zabývat ani Ústavní soud.
Stěžovatelka konečně vytýká napadeným soudním rozhodnutím nesprávné posouzení věci a nedostatečné zjištění skutkového stavu. Ústavní soud v této souvislosti znovu odkazuje na svou ustálenou judikaturu, podle níž - jako zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti podle článku 83 Ústavy ČR - není další soudní instancí, není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Co se týče hodnocení důkazů obecnými soudy, může se jím Ústavní soud zabývat jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména ústavní principy dokazování. Mezi ně patří zejména právo na soudní ochranu (článek 36 odst. 1 Listiny), rovnost účastníků (článek 37 odst. 1 Listiny), právo každého na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti a právo
I. ÚS 277/97
vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (článek 38 odst. 2 Listiny). Žádný z těchto ústavních procesních principů však se jich v ústavní stížnosti ani nedovolávala.
Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků tak, že ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §75 odst. 1 ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. v platném znění a současně jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 1998
JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu Ústavního soudu