ECLI:CZ:US:1998:1.US.305.97
sp. zn. I. ÚS 305/97
Usnesení
I. ÚS 305/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a členů senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera, o ústavní stížnosti L.Z., podnikatele, zastoupeného advokátem JUDr. V.J., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 10 Co 27/97-99, ze dne 13. května 1997, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a vedlejších účastníků: obce J., zastoupené starostou I.T., Státního statku Ž., a L.F., důchodkyně, zastoupené advokátem JUDr. K.J., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel napadl svou včas podanou ústavní stížností rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 10 Co 27/97, ze dne 13. května 1997. V ústavní stížnosti nepoukazuje navrhovatel na porušení konkrétního ustanovení Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), případně ústavy. Z obsahu jeho podání lze
I. ÚS 305/97
dovodit, že rozhodnutí obecného soudu vytýká rozpor s čl. 36 Listiny, neboť uvádí, že mu bylo odepřeno právo na věcné projednání sporu.
Rozsudky obecných soudů nebylo vyhověno žalobě na určení, že dohody o vydání věci uzavřené dne 26. 5. 1993 a dne 29. 10. 1992 podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"), v části týkající se pozemků, jsou neplatné. Tuto určovací žalobu uplatnil navrhovatel u Okresního soudu v Karlových Varech, kde došlo dne 9. 12. 1996 pod sp. zn. 12 C 326/95 k jejímu zamítnutí. V rámci odvolacího řízení vyvolaného navrhovatelem pak Krajský soud v Plzni dne 13. 5. 1997 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil.
V ústavní stížnosti navrhovatel poukazuje na to, že je vlastníkem malé vodní elektrárny v kat. úz. J. Toto vodní dílo je zbudováno na pozemkových parcelách 269/2 a 260 v kat. úz. J. V době budování této malé vodní elektrárny uzavřel dohody o dočasném užívání pozemků do 31. 12. 1999 k parcele č. 269/2 a do roku 2000 k parcele č. 260 s tehdejšími správci pozemků, tj. Statkem S. a obcí J. V roce 1993 došlo k uzavření dohod mezi L.F. jako oprávněnou osobou a Statkem S. o vydání parcely č. 260 v kat. úz. J., a toutéž osobou oprávněnou a obcí J. ohledně parcely č. 269/2 v kat. úz. J. podle zákona o půdě. Obě dohody byly schváleny příslušným pozemkovým úřadem podle §9 odst. 2 zákona o půdě, takže se stalo postavení navrhovatele v rámci provozování malé vodní elektrárny nejistým. Podle navrhovatele nic na tom nemění ani skutečnost, že při schválení obou dohod pozemkovým úřadem mu bylo zřízeno věcné břemeno, spočívající v povinnosti oprávněné osoby umožnit provoz malé vodní elektrárny zpřístupněním obou pozemků, s časovým omezením do 31. 12. 1995. Navrhovatel uvádí, že jeho dosavadní uživatelský vztah se změnil v nájemní vztah na dobu neurčitou ovšem s možností výpovědi. Stejně jako v řízení před obecnými soudy namítá, že ve správním řízení byl účastníkem tohoto řízení v důsledku zřízeného věcného břemene k obsluze a údržbě malé vodní elektrárny ze strany pozemkového úřadu.
I. ÚS 305/97
Správní rozhodnutí mu však nebylo doručeno, a proto jako celek nemohlo nabýt právní moci. Protože v soudním sporu nemůže žalovat na plnění a jeho postavení se stalo nejistým dovozuje, že zamítnutím určovací žaloby mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces.
V písemných vyjádřeních k podané ústavní stížnosti navrhli všichni tři vedlejší účastníci, jakož i Krajský soud v Plzni, její zamítnutí. Vedlejší účastníci zdůraznili skutečnost, že malá vodní elektrárna byla kolaudována jako stavba dočasná s časovým omezením do roku 1995. Po roce 1995 se proto jedná o stavbu nepovolenou. Vedlejší účastnice F. navíc poukázala na to, že navrhovatel vyvolal soudní řízení o určení neplatnosti dohod jen se záměrem oddálit skončení sporu o vyklizení parcel, který vůči němu vyvolali stávající vlastníci parcel manželé M.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 12 C 326/95, ústavní soud zjistil, že 24. 10. 1995 uplatnil navrhovatel žalobu na určení neplatnosti dohod uzavřených podle zákona o půdě mezi Statkem S., s. p., a L.F., a obcí J. a L.F. Ze spisu je rovněž patrno, že právním nástupcem Statku S., s. p., se stal Státní statek Ž., s. p.,. Dohody o vydání parcel, na kterých stojí malá vodní elektrárna provozovaná navrhovatelem, byly uzavřeny zcela v souladu se zákonem o půdě. Zamítavé rozhodnutí opřely obecné soudy o ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, tj. neshledaly naléhavý právní zájem na určení, jehož se navrhovatel domáhal.
Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled pouze tehdy, došlo-li k porušení ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy.
I. ÚS 305/97
K žádnému takovému porušení však v daném případě nedošlo. Navrhovatelem tvrzené odepření práva na spravedlivý proces nebylo shledáno, neboť navrhovatelova žaloba byla obecnými soudy projednána a poté meritorně rozhodnuta.
Závěrům obecných soudů o tom, že došlo k platnému uzavření dohod o vydání pozemkových parcel, nelze ničeho vytknout. Tyto dohody byly uzavřeny zcela v souladu se zákonem o půdě. Jejich uzavřením se však nestalo postavení navrhovatele nejistým, jak se on sám nesprávně domnívá. Podle §25 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., v platném znění, se pouze změnilo jeho postavení dočasného uživatele pozemků v postavení nájemce těchto pozemků na dobu neurčitou. Z tohoto pohledu tedy lze hodnotit jeho postavení jako výhodnější než to, které mu garantovala dřívější právní úprava v podobě dohod o zřízení práva dočasného užívání pozemků. Je pochopitelné, že ze zákona vzniklý nájemní vztah podléhá obecné úpravě, v jejímž rámci je možné uplatnit i institut výpovědi nájmu. V této skutečnosti však nelze spatřovat nejisté postavení navrhovatele oproti předchozímu stavu, neboť i tehdy měl garantováno právo užívání pozemku jen do doby, na kterou bylo sjednáno, poté by muselo být toto právo obnovováno, respektive prodlužováno. Vydání obou parcel, na kterých je zbudována dočasná stavba malé vodní elektrárny, pak umožňuje §11 odst.1 písm. c) zákona o půdě. Podle tohoto ustanovení lze vydat pozemek v případě, že po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu byl zastavěn dočasnou stavbou. Stavebním povolením ze dne 7. 11. 1988 a kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu města K.V. ze dne 15. 3. 1993, které nabylo právní moci dne 23. 4. 1993, bylo povoleno dočasné užívání stavby malé vodní elektrárny do 31. 12. 1995. Jedná se tedy v případě malé vodní elektrárny o stavbu dočasnou.
Ze všech těchto důvodů obecné soudy správně dovodily, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohod o vydání pozemků nebyl prokázán, a proto nebylo s poukazem na ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu možno
žalobě vyhovět.
I. ÚS 305/97
Všechny uvedené skutečnosti svědčí o tom, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji ústavní soud v senátu podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1998 Sb., odmítl.
Poučení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 30. června 1998
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu