ECLI:CZ:US:1998:1.US.306.97
sp. zn. I. ÚS 306/97
Usnesení
I. ÚS 306/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele RNDr. V.Š., zastoupeného advokátem Mgr. J.P., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 1997, čj. 11 Co 637/96 - 37, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním došlým Ústavnímu soudu dne 18. 8. 1997 doplněný podáním ze dne 27. 11. 1997. Napadá v něm rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 1997, čj. 11 Co 637/96 - 37, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 6. 1996, čj. 7 C 1269/92 - 26, ve věci navrácení části nákladů za studium vojáka z povolání. V odůvodnění své ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s názorem dotčeného krajského soudu, že služební poměr vojáka z povolání trval
nadále, když stěžovatel výslovně neodmítl složit vojenskou
I. ÚS 306/97
přísahu, i když ji nepodepsal, neboť mu zřejmě ani k podpisu nebyla předložena. Postup příslušných vojenských úřadů pak považuje za porušení zákona č. 74/1990 Sb. Dovozuje proto, že když podával žádost o propuštění ze služebního poměru, ve skutečnosti jeho služební poměr vůbec neexistoval, neboť nesložil požadovanou přísahu, resp. mu vůbec nebyla předložena ke složení v té době platná vojenská přísaha. K tomu je ovšem pro úplnost třeba uvést, že v době podání své žádosti o propuštění ze služebního poměru o existenci tohoto poměru nepochyboval. V závěru pak uvádí, že uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že bylo porušeno ustanovení článku 3 odst. 3 a článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj musel vyjít z principu, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud však především zkoumá, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel porušení procesních postupů soudu ani nenamítá; pokud jde o zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - jedná se o nezávislou činnost obecných soudů, do které Ústavní soud nezasahuje, pokud nejsou současně porušeny ústavní principy. Takovou situaci však neshledal v názoru krajského soudu, který konstatoval ve svém rozhodnutí, že žádost o propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání podal dne
13. 3. 1991 sám stěžovatel, a to z důvodů rodinných, a i když nepodepsal vojenskou přísahu ze dne 10. 6. 1990, přesto setrval ve služebním poměru vojáka z povolání nadále, takže z hlediska jeho povinnosti hradit vymáhanou částku je nerozhodné, že ze služebního poměru nebyl propuštěn. Proto se ústavní soud ani nezabýval polemikou stěžovatele s názorem krajského soudu, že služební poměr vojáka z povolání trval nadále, protože stěžovatel výslovně neodmítl složit vojenskou přísahu, ačkoliv ji nepodepsal, což je podstatou ústavní stížnosti, a konstatoval jen, že čl. IV. odst. 2 in fine zákona č. 74/1990 Sb. žádné právo stěžovatele nedefinuje, nýbrž jen opravňuje ministerstvo obrany propustit ze služebního poměru vojáka, který odmítl složit vojenskou přísahu podle citovaného zákona.
Pokud jde o namítané porušení ustanovení čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, je třeba uvést, že takový odkaz není případný. Muselo by dojít k újmě na právech pro uplatňování základních práv a svobod, což v daném případě nepřichází v úvahu. Neexistuje ústavně garantované právo, týkající se vzniku a zániku služebního poměru, resp. týkající se závazků z takového právního poměru. Pokud se týká namítaného porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nejednalo se o uložení povinnosti na základě zákona, ale o služební poměr, který vznikl na základě projevu svobodné vůle stěžovatele, což znamenalo i eventuální závazek nahradit část nákladů za studium vojáka z povolání podle platných předpisů.
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavních práv stěžovatele, soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný odmítl.
I. ÚS 306/97
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu