infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.09.1998, sp. zn. I. ÚS 315/98 [ usnesení / PAUL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:1.US.315.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:1.US.315.98
sp. zn. I. ÚS 315/98 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů ing. V. H. a PhMr. J. H., obou zastoupených JUDr. Z. J., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1996, čj. 52 C 370/94 - 59, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 13 Co 71/97, takto: Návrh ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 24. 6. 1998, označeným jako ústavní stížnost. Napadají rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 13 Co 71/97, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1996, čj. 52 C 370/94 - 59. Podle nich byli žalovaní uznáni povinnými zaplatit žalobcům - stěžovatelům společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 16% z částky Kč 72,20 od 16. 9. 1994 do 27. 5. 1996, přičemž byl zamítnut návrh žalobců vůči žalovaným o zaplacení částky Kč 31 200,-- s 16% úrokem z prodlení od 15. 9. 1994 do 23. 10. 1994 a se 17% úrokem z prodlení od 24. 10. 1994 do zaplacení - nad rámec částky přiznané na úroku z prodlení. V podrobném zdůvodnění své stížnosti stěžovatelé vesměs opakují argumentaci, kterou již uplatnili v průběhu soudního řízení a se kterou se soudy obou stupňů uspokojivě vypořádaly. Stěžovatelé mají za to, že žalovaní úmyslně odstavili na jejich pozemek bagr, aby se vyhnuli sankční pokutě za neoprávněné parkování na veřejném prostranství dle vyhlášky města Ivančice č. 1/1993 a došlo tak k jejich bezdůvodnému obohacení; proto jim vyúčtovali za každou hodinu stání bagru žalovaných na pozemku žalujících 4 Kč za hodinu za období od 10. 10. 1993 do 31. 8. 1994 celkem Kč 31 200,--. Stěžovatelé se domnívají, že oba soudy svými rozhodnutími daly najevo, že jeden z občanů může zneužívat své postavení na úkor jiného občana a jeho vlastnického práva, když dospěly k závěru, že žalovaným nevzniklo bezdůvodné obohacení ve výši stěžovateli požadované a odpovídající platbám, které by byli žalovaní nuceni hradit v případě, pokud by byli nezneužili vlastnického práva stěžovatelů. Z hlediska ústavněprávního stěžovatelé namítají, že rozsudky soudů obou stupňů jsou v rozporu s čl. 11 (tj. právo vlastnit majetek s tím, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu) a s čl. 36 (právo na řádný proces) Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování návrhu ústavní stížnosti vyšel z toho, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V daném případě Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně se ve svém rozsudku vypořádal se všemi okolnostmi závažnými pro jeho rozhodnutí a neshledal namítané porušení Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud pokládá za odpovídající stanovisko krajského soudu, že stejně jako se liší ceny pozemků, aniž by to bylo považováno za diskriminaci jedněch vlastníků na úkor jiných vlastníků, mohou se lišit i ceny pronájmů, a že tedy pro stanovení peněžité hodnoty bezdůvodného obohacení bylo rozhodující zjištění ceny pronájmů srovnatelných pozemků v dané lokalitě. Neshledal proto důvody, aby návrhu na zrušení stěžovateli napadených rozsudků vyhověl a musel považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát Ústavního soudu usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 1998 JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:1.US.315.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 315/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 23. 9. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 7. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Paul Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §127 odst.1, §420, §454
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík vlastnické právo/obsah
odškodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-315-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 31109
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29