ECLI:CZ:US:1998:1.US.318.98
sp. zn. I. ÚS 318/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelů M. Č., D. Č., a J. Č., všech zastoupených JUDr. J. M., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 26. 5. 1998, čj. 9 T 5/98 - 1171, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 11. 7. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 16. 7. 1998.
Ústavní stížností je napadáno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 26. 5. 1998, č j. 9 T 5/98 - 1171, podle něhož nebyla v trestní věci obviněných M. B., J. Ch., Z. H. a M. P. podle ustanovení §44 odst. 2 trestního řádu připuštěna účast stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení.
Podle názoru stěžovatelů došlo rozhodnutím obecného soudu k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Namítá se zejména porušení ustanovení článku 3 odst. 1, článku 6, článku 7 odst. 2, článku 8 odst. 1, článku 10 odst. 1 a článku 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 2 odst. 1, článku 6, článku 7, článku 9, článku 12, článku 17 a článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. K namítanému porušení základních lidských práv a svobod došlo podle stěžovatelů tím, že soud při svém rozhodování v trestní věci aplikoval ohledně poškozených ustanovení §44 odst. 2 trestního řádu, které "pochází ještě z doby minulého režimu".
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další běžnou odvolací instancí proti rozhodnutí obecných soudů a posuzováním celkové zákonnosti vydaných rozhodnutí se zabývá jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení článku 36 odst. 1 a 2 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jen v uvedené míře se tedy Ústavní soud zabývá námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti.
Poukaz na porušování článků 7 a 8 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech není případný. Článek 7 uvedené Listiny i citovaného Paktu se zabývá otázkami nedotknutelnosti osoby a zákazu mučení, článek 8 Listiny základních práv a svobod upravuje možnosti omezení osobní svobody a dotýká se především úkonů předcházejících vlastnímu trestnímu soudnímu řízení. Rovněž poukaz na porušování celé řady ustanovení článků Listiny základních práv a svobod i Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, týkající se porušení práv a svobod z důvodu příslušnosti k národnostní menšině pro národnostní původ stěžovatelů, se jeví jako nadbytečný.
Je třeba konstatovat, že Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se domáhal svého práva pouze způsobem zákonem stanoveným (článek 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod). Soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (článek 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). Základním účelem trestního řízení je náležitě zjistit trestné činy a jejich pachatele potrestat. V trestním řízení soudním se mimo jiné uplatňuje zásada co nejrychlejšího projednání trestních věcí při šetření občanských práv zaručených ústavou. To znamená, že soud si sám rozhodne podle povahy projednávané věci, zda připustí či nepřipustí účast poškozeného na projednávané trestní věci při vědomí své povinnosti, aby hlavní líčení bylo zaměřeno co nejúčinněji k jejímu objasnění a shledá-li k tomu ve svém postupu vážný důvod. Ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že v dané věci jde o závažnou, složitou a rozsáhlou trestní záležitost, takže případné rozhodování o náhradě škody by přesahovalo rámec trestního stíhání. Přitom oprávnění poškozeného na náhradu škody v občanskoprávním řízení zůstalo nedotčeno. Soud při svém rozhodování vzal v úvahu výše zmíněný účel trestního řádu, jakož i požadavek ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle níž má každý právo na projednání své věci bez zbytečných průtahů.
Vzhledem ke skutečnosti, že z návrhu ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadeným usnesením došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatelů, je třeba jej pokládat za zjevně neopodstatněný.
Z důvodů shora uvedených senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1998
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu