ECLI:CZ:US:1998:1.US.322.98
sp. zn. I. ÚS 322/98
Usnesení
I. ÚS 322/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., a stěžovatelky O. P., obou zastoupených advokátem JUDr. J. S., proti rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 7. 1997, č.j. Poz 4635/4054/97/203-Br, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím Okresní úřad v Ústí nad Orlicí - mimo jiné - rozhodl o tom, že stěžovatelé nejsou
I. ÚS 322/98
vlastníky pozemku č. 1142/16 o výměře 806 m2 a části pozemku č. 1142/5 o výměře 1153 m2 v katastrálním území H., neboť tyto pozemky jsou zastavěny.
Proti této části rozhodnutí okresního úřadu stěžovatelé podali odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 1998, č.j. 31 Ca 164/97-18, bylo napadené rozhodnutí okresního úřadu potvrzeno a tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 6. 1998.
V záhlaví uvedené rozhodnutí okresního úřadu stěžovatelé napadli ústavní stížností, v níž tvrdí, že jím bylo porušeno jejich základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. K jeho porušení prý došlo zejména nesprávným výkladem ustanovení §14 a) zákona č. 229/1991 Sb. a rovněž chybným závěrem ohledně zastavěnosti předmětných nemovitostí.
Ústavní soud shledal, že stěžovatelé napadli ústavní stížností toliko citované rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí. Z jejího obsahu však plyne, že proti tomuto rozhodnutí podali odvolání, kterému Krajský soud v Hradci Králové nevyhověl a napadené rozhodnutí okresního úřadu potvrdil. Právě potvrzující rozsudek krajského soudu je tím rozhodnutím, jež musí být ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadeno. Podle judikatury Ústavního soudu (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, Praha 1997, str. 331 a 332) smyslem a funkcí, ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy) a k této nápravě nemůže dojít, pokud by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním
I. ÚS 322/98
soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti napadenému rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, by v souzené věci vedlo k tomu, že by předmětný rozsudek krajského soudu zůstal nedotčen, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 1998
W
JUDr. Vladimír Paul předseda
senátu Ústavního soudu