ECLI:CZ:US:1998:1.US.326.97
sp. zn. I. ÚS 326/97
Usnesení
I. ÚS 326/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Paula a členů senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera, o ústavní stížnosti navrhovatelky Z.S., zastoupené advokátem JUDr. P.M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 19 Co 484/96-163, ze dne 28. 5. 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka svou včas podanou ústavní stížností napadla rozsudek Krajského soudu v Brně, č. j. 19 Co 484/96-163, ze dne 28. 5. 1997, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, tj. rozsudek Okresního soudu v Prostějově, č. j. 4 C 85/91-142, ze dne 13. 5. 1996. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví navrhovatelky a vedlejšího účastníka řízení ve smyslu ustanovení §150 občanského zákoníku. V rámci odvolacího řízení se navrhovatelka domáhala změny prvostupňového rozhodnutí pouze ohledně částky 25 000 Kč za prodej osobního vozu, kterou
I. ÚS 326/97
spotřebovala pro rodinu, a stavební buňky, kterou nepovažovala za součást společného majetku.
V ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla stejná tvrzení, která uplatnila již v odvolacím řízení před obecným soudem. Nadále argumentovala tím, že stavební buňku jí darovali rodiče a peníze za prodej automobilu spotřebovala pro rodinu, proto ani stavební buňka ani hodnota osobního automobilu neměly být zařazeny do sestavy bezpodílového spoluvlastnictví. Vedle toho vytýká navrhovatelka rozhodnutím obecných soudů nedostatečnou identifikaci dílenského nářadí za 2 000 Kč, v důsledku čehož v této části považuje rozhodnutí za nevykonatelné.
Podle navrhovatelky obecné soudy svými rozhodnutími porušily jednak čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jednak čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti jak Krajský soud v Brně, tak vedlejší účastník J.N. navrhli její zamítnutí.
Z připojeného spisu Okresního soudu Prostějov, sp. zn. 4 C 85/91, ústavní soud zjistil, že argumentace navrhovatelky v ústavní stížnosti zcela koresponduje s jejími postoji v řízení před odvolacím soudem.
Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a že může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled pouze tehdy, došlo-li k porušení ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud v tomto směru nesdílí názor stěžovatelky, že došlo k porušení Ústavy ČR, Listiny a Úmluvy. Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu
I. ÚS 326/97
Prostějov, sp. zn. 4 C 85/91, je zcela zřejmé, že argumentace navrhovatelky obsažená v její ústavní stížnosti je zcela shodná s jejími tvrzeními před obecnými soudy. Ze strany navrhovatelky se tedy jedná o pouhou polemiku se závěry obecných soudů v oblasti hodnocení provedených důkazů. Při hodnocení důkazů se však obecné soudy zjevně nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím ani do rozporu s čl. 36 Listiny. Závěry, plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení podřazení daného případu pod příslušné zákonné ustanovení (v daném případě §150 o. z.) jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.
Z těchto důvodů je nutno považovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění zák. č. 77/1998 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. července 1998
JUDr. Vladimír Paul předseda I. senátu