ECLI:CZ:US:1998:1.US.343.98
sp. zn. I. ÚS 343/98
Usnesení
I. ÚS 343/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného advokátem Mgr. J.F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 4 To 507/97, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 8. 1997, č.j. 3 T 67/97-320, a stěžovatel byl uznán vinným, že spáchal jednak pokus trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení §8 odst. 1 k §222 odst. l 'a odst. 2 písm. b) trestního zákona a jednak trestný čin výtržnictví podle ustanovení §202 odst. 1 trestního zákona. Za to byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně.
V záhlaví uvedený rozsudek stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zejména stručně popsal dosavadní průběh trestního
I. úS 343/98
řízení a uvedl, že v souzené věci byl porušen zákon, neboť provedenými důkazy nebyla prokázána jeho vina a soud se dopustil také některých procesních pochybení. Tím prý byla porušena stěžovatelova základní práva, zakotvená v č1. 5 odst. 1 a v č1. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v č1. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod čl. 1 Ústavy ČR. Dále uvedl, že dne 30. 1. 1998 podal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, avšak Ministerstvo spravedlnosti ČR mu dne 29. 4. 1998 oznámilo, že důvody k jejímu podání shledány nebyly. Stěžovatel je však přesvědčen, že ústavní stížnost svým významem podstatně převyšuje jeho vlastní zájmy ve smyslu ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu prostředkem na ochranu práva je toliko ten prostředek, jejž zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu. Stížnost pro porušení zákona však nepředstavuje opravný prostředek, který by byl oprávněn podat stěžovatel, neboť jej může podat pouze ministr spravedlnosti (srov. např. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, C.H. Beck Praha 1995, str. 219). V tomto směru je tedy tvrzení stěžovatele irelevantní.
Z přípisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 8. 1998 vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který nabyl právní moci dne 29. 10. 1977, převzal stěžovatel dne 2. 1. 1998. Ústavní stížnost však byla podána na poštu až dne 29. 7. 1998. Je tedy podána opožděně.
Stěžovatel se dopouští omylu, jestliže se odvolává na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "Ústavní soud neodmítne
I. ÚS 343/98
přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo". Toto ustanovení se totiž vztahuje toliko na podmínku vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - které v daném případě stěžovatel nepochybně vyčerpal - a nikoliv na podmínku podání ústavní stížnosti v zákonem stanovené lhůtě, kterou Ústavní soud nemůže prominout (srov. např. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 248/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, C.H. Beck, Praha, 1997, sv. 6, str. 601).
Proto ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj