ECLI:CZ:US:1998:1.US.369.97
sp. zn. I. ÚS 369/97
Usnesení
I. ÚS 369/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele K., zastoupeného advokátem JUDr. T.S., takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 30. 9. 1997 označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel v návrhu napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 1997, čj. 22 Ca 514/96 - 35, kterým byl zamítnut návrh na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v O. ve věci daně z přidané hodnoty, a polemizuje v něm s předcházejícími správními akty finančních úřadů. V podrobnější argumentaci stěžovatel - kromě vlastní interpretace daňových předpisů - vesměs opakuje argumentaci, kterou již uplatnil v
I. ÚS 369/97
průběhu soudního řízení a se kterou se, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, soud uspokojivě vypořádal. Dovozuje pak, že uvedeným soudním rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavní právo podle čl. 11 (tj. právo na vlastnictví, resp. výběr daní a poplatků), čl. 36 (právo na řádný proces), ve spojení s čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod.
Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instanci v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že čl. 11 Listiny základních práv a svobod chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná a kde např. probíhá v takové věci soudní řízení. Když ustanovení čl. 11 odst. 5 citované Listiny stanoví, že daně mohou být ukládány na základě zákona, znamená to, že i způsob jejich výpočtu, vybírání atp. upravuje zákon. Pokud je tedy příslušná daň (hmotná stránka) i způsob jejího vyměření a vybírání (procesní stránka) stanoven zákonem, jde o úpravu provedenou způsobem ústavním. Listina základních práv a svobod pro zákonodárce v tomto směru nestanoví žádná další omezení. V souladu s tím Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší obecným soudům, pokud ovšem není porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo.
I. ÚS 369/97
Jestliže čl. 36 Listiny základních práv a svobod stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, nutno to chápat tak, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR) a především soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ve smyslu §120, §123 a §132 o. s. ř. Postupoval-li obecný soud v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a svůj postup řádně odůvodnil, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou především záležitostí obecných soudů. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z uvedeného článku Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Ústavní soud tedy neshledal porušení procesních ani jiných ústavních práv namítaných stěžovatelem a musel dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
I. ÚS 369/97
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 1998 JUDr.Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu
i
-4