ECLI:CZ:US:1998:1.US.407.97
sp. zn. I. ÚS 407/97
Usnesení
I. ÚS 407/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. J.K., zastoupeného advokátkou JUDr. M.P., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve spojení s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 23 Co 289/97, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 21 C 176/96. V ústavní stížnosti navrhovatel uvedl, že v roce 1981 provedl vyšetřovatel Okresní prokuratury v J.H., J.R., bez účasti neutrální osoby, bez předchozího nebo dodatečného souhlasu okresního prokurátora i bez souvislosti s trestním stíháním domovní prohlídku u prof. dr. Z.K., otce navrhovatele, při níž podle protokolu zabral písemnosti, které nebyly nikdy vráceny a nikdy o nich nebylo rozhodnuto (zabráním, propadnutím apod.). Ihned poté v roce 1981 podal navrhovatel na postup vyšetřovatele J.R. stížnost ke Generální prokuratuře v P. a zároveň i k ministru
I. ÚS 407/97
spravedlnosti. Dle tvrzení navrhovatele se stížnost výslovně týkala správního postupu orgánu prokuratury, nebyla však nikdy obsahově vyřízena.
V roce 1994 se navrhovatel znovu obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství v B. se žádostí o dokončení původního správního řízení a o dokončení obsahového vyřízení původní stížnosti. Celé správní řízení zůstalo i zde obsahově bezvýsledné a neskončené.
Po těchto nezdařených pokusech se navrhovatel obrátil na soud s určovací žalobou ohledně samotného výsledku řádného řízení správního. Obvodní soud pro Prahu 4 však řízení zastavil s tím, že projednává přezkoumání stížnosti a nikoli určovací žalobu a že toto přezkoumání přesahuje pravomoc soudu. Městský soud v Praze usnesení soudu I. stupně potvrdil. Dle navrhovatele uvedenými usneseními obecných soudů byly porušeny čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1, 2, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Prof. dr. Z.K. zemřel dříve, než byla skončena úplná soudní rehabilitace a zároveň než bylo dokončeno správní řízení. Požadavek rehabilitace cti prof. dr. Z.K. byl formulován jako požadavek určovací žaloby podle o. s. ř. Navrhovatel je přesvědčen, že oba soudy popřely svými rozhodnutími občanské právo dovolat se soudního přezkumu těch správních rozhodnutí, která se urážlivě a nešetrně dotýkají občanských práv.
Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že v určovací žalobě podané k obvodnímu soudu se navrhovatel domáhal, aby soud vyslovil, že vyšetřovatel Okresní prokuratury v J.H. vykonal nezákonnou domovní prohlídku v rodinném domku prof. dr. Z.K. Dále se domáhal zjištění, že vrchní státní zastupitelství zanedbalo vyřízení obsahu stížnosti navrhovatele z roku 1981 a z roku 1993 a porušilo tím své povinnosti podle vyhl. č. 150/1958 Ú. I. Tento soud řízení zastavil s odůvodněním, že v tomto případě
I. ÚS 407/97
není splněna základní podmínka řízení, a to pravomoc soudu. Vyhl. č. 150/1958 Ú. I. se vztahuje na vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. V ní je uveden postup při vyřizování těchto stížností, avšak vyhláška nestanoví, že v případě nevyřízení stížnosti je dána pravomoc soudu. Na základě této vyhlášky nepokládá soud za možné ukládat státnímu zastupitelství, aby vyřídilo stížnost určitým způsobem a nemůže rozhodovat o tom, zda postup vyšetřovatele v určitém trestním řízení byl nezákonný. Zákonnost tohoto postupu nemůže soud zjišťovat v občanskoprávním řízení, neboť to je v rozporu s ustanovením §7 o. s. ř., kde je vymezen rozsah pravomoci soudů v občanském soudním řízení. Vzhledem k výše uvedenému není dle názoru soudu dána základní podmínka občanskoprávního řízení - pravomoc soudu. Proto soud řízení zastavil.
Z usnesení Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že tento soud usnesení soudu I. stupně potvrdil, neboť se zcela ztotožnil s názorem obvodního soudu, že soud nemá pravomoc k rozhodnutí o návrhu, tak jak byl navrhovatelem formulován.
Po přezkoumání návrhu i všech listinných důkazů se Ústavní soud ztotožnil se závěry obou obecných soudů, že v předmětné věci není dána pravomoc soudů v občanskoprávním řízení na základě ustanovení §7 o. s. ř., dle něhož v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních jakož i obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Tímto ustanovením je jednoznačně vymezena pravomoc soudů v občanském soudním řízení. K tomu je nutno dodat, že ani vyhláška č. 150/1958 Ú. I. nestanoví pravomoc soudů při vyřizování stížností občanů ani nedává pravomoc soudům rozhodovat o zákonnosti postupu státních orgánů.
Pokud navrhovatel podal žalobu na určení nezákonnosti postupu státního zastupitelství, nemohl o ní soud rozhodnout, neboť to není podle §7 o. s. ř. v jeho pravomoci. V rámci občanského soudního řízení by se soud mohl zabývat podle
I. ÚS 407/97
části páté o. s. ř. pouze přezkoumáním zákonnosti správního rozhodnutí, avšak v předmětné věci žádné správní rozhodnutí vydáno nebylo. Oba obecné soudy tedy rozhodly v souladu s o. s. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh v této jeho podobě odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Pokud v předmětné věci skutečně došlo postupem vyšetřovatele prokuratury a postupem státního zastupitelství k porušení práva na ochranu osobnosti prof. dr. K. podle občanského zákoníku, pak by případně mohla přijít v úvahu občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti.
Poučení., Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. února 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu