ECLI:CZ:US:1998:1.US.42.97
sp. zn. I. ÚS 42/97
Nález
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci návrhu L. S. a M. S., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti územnímu rozhodnutí č. 41/1996 Městského úřadu Slaný ze dne 4. 12. 1996, takto:
Územní rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro
výstavbu a životní prostředí, ze dne 4. 12. 1996, č. 41/1996, se
zrušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 3. 2. 1997 podali stěžovatelé návrh
na zrušení územního rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru
pro výstavbu a životní prostředí, v postavení stavebního úřadu č.
41/1996, ze dne 4. 12. 1996, o stavební uzávěře, spolu s návrhem
na zrušení části ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §34 odst. 1 zákona o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), zákona č. 50/1976 Sb., ve
znění zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb. a zákona č.
43/1994 Sb. (dále jen "stavební zákon") byl v té době účastníkem
územního řízení navrhovatel a organizace či občané, jejichž
vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám, včetně
sousedních pozemků a staveb, mohou být rozhodnutím přímo dotčena,
avšak účastníkem územního řízení o stavební uzávěře byl však
pouze navrhovatel, v tomto případě Archeologický ústav Praha.
Podle uvedeného ustanovení bylo stěžovatelům vydáno zmíněné
územní rozhodnutí č. 41/1996 o stavební uzávěře na parcelu č.
485/2 (původně nesprávně č. 482/2), katastrální území K., která
je jejich vlastnictvím. Tímto rozhodnutím bylo zakázáno provádět
na jejich pozemku veškeré stavby. V odůvodnění územního
rozhodnutí bylo kromě jiného uvedeno, že k připomínkám vlastníků
L. a M. S. nebylo přihlédnuto, neboť nejsou ze zákona účastníky
řízení.
V odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatelé odvolávají na
to, že byli tak vyloučeni z účasti na správním řízení,
a z přístupu k soudu. V uvedeném postupu shledávají porušení
svých základních práv a svobod, konkrétně čl. 36 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, podle něhož nesmí být vyloučeno ze
soudního přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních lidských
práv.
V ústavní stížnosti stěžovatelé dále namítají, že městský
úřad se ve svém rozhodnutí o stavební uzávěře podrobněji vůbec
nezabýval otázkou veřejného zájmu, který by měl být při takovém
omezení vlastnického práva prokázán, a omezil se na jedinou
odůvodňující větu, že se jedná o pozemek, na kterém se nachází
eponimní naleziště sídliště z doby bronzové. Když při ústním
jednání zástupci orgánů státní správy neuplatnili žádné
připomínky a vlastníkům uvedeného pozemku bylo uplatnění námitek
odepřeno, protože nebyli účastníky řízení, dospěl stavební úřad
ve Slaném k závěru, že stavební uzávěra je podle Archeologického
ústavu Praha jako žadatele opodstatněna.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelů je
důvodná.
Ústavní soud vzal zřetel na skutečnost, že při rozhodnutích
o stavebních uzávěrách dochází nepochybně k omezení vlastnických
práv jimi dotčených osob, avšak musí se tak dít v souladu s čl.
11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že
vlastnické právo je přípustné omezit ve veřejném zájmu, a to na
základě zákona a za náhradu. Náhradu za majetkovou újmu upravuje
§24 zákona České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové
péči. Přitom podmínky omezení vlastnického práva v tomto případě
je třeba zde posuzovat stejně přísně a analogicky jako je tomu
při vyvlastnění.
Ústavní soud vzal na vědomí, že provádění archeologického
výzkumu je nepochybně spojeno s jistým omezením volné dispozice
vlastním majetkem, a to i pro potřeby vlastníka. V souvislosti
s tím je třeba respektovat i čl. 11 odst. 3 Listiny základních
práv a svobod, který stanoví, že vlastnictví nesmí být zneužito
na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými
obecnými zájmy. Oprávněným zájmem je nepochybně např. ochrana
kulturních památek a míst archeologických výzkumů. V tom směru
Ústavní soud odkazuje na svůj nález ze dne 23. června 1994, sp.
zn. I. ÚS 35/94 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, č. 36).
Ústavní soud po zhodnocení výše uvedených skutečností však
musel konstatovat, že pokud jde o ústavní práva stěžovatelů je
oprávněně namítáno porušení práva na projednání zásahu soudem do
práv chráněných ústavním pořádkem ve smyslu čl. 36 odst. 2
Listiny základních práv a svobod. Dle tohoto ustanovení ten, kdo
tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné
správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost
takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu
však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se
základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod.
To si uvědomil, byť dodatečně, i zákonodárce a napravil uvedenou
situaci způsobem dále uvedeným. Proto napadené rozhodnutí
Městského úřadu ve Slaném Ústavní soud zrušil, i když jeho vydání
nebylo v rozporu s tehdy platným ustanovením zákona (§82 odst.
3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.).
Pokud jde o návrh na zrušení §34 odst. 1 v původním znění,
konstatoval Ústavní soud, že novela stavebního zákona č. 83/1998
Sb. upustila od předchozí úpravy a v novém §34 odst. 2 výslovně
uvedla, že účastníky územního řízení, mezi jinými též o stavební
uzávěře, je nejen navrhovatel, ale i osoby, jejichž vlastnictví
a jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být
rozhodnutím přímo dotčena. Z toho důvodu Ústavní soud též řízení
vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/97 v této věci zastavil.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 1. září 1998