ECLI:CZ:US:1998:1.US.420.97
sp. zn. I. ÚS 420/97
Usnesení
I. ÚS 420/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelky I.P., zastoupené advokátem JUDr. J.Š., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1997, čj. 19 Co 293/97 - 154, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 10. 1996, sp. zn. 10 C 186/92, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 6. 11. 1997.
Stěžovatelka napadla rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu pro Prahu 6, jímž byla zamítnuta její žaloba o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudní rehabilitaci. Soudům se především vytýká, že neakceptovaly návrh na provedení revizního znaleckého posudku, čímž podle názoru stěžovatelky došlo k porušení jejích práv
I. ÚS 420/97
chráněných čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka tak opakuje návrh, který již uplatnila v soudním řízení v prvním stupni, v podstatné části odůvodnění ústavní stížnosti pak polemizuje s obsahem znaleckého posudku, který byl také předmětem soudního řízení a závěrem navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ve věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud nejde současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že nebyl připuštěn další navrhovaný důkaz, tj. nebyl proveden nový revizní znalecký posudek k otázce, zda dům v katastrálním území D. zásadní přestavbou ztratil či neztratil svůj stavebně technický charakter. Ze spisu bylo zjištěno, že provedení
I. ÚS 420/97
revizního znaleckého posudku stěžovatelka navrhovala jíž v soudním řízení v prvním stupni. Taktéž bylo shledáno, že již Obvodní soud pro Prahu 6 se danou otázkou zabýval a v odůvodnění svého rozsudku k tomu především uvedl: "...Soud nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem z oboru stavebnictví, neboť dle názoru soudu je tato věc natolik jednoznačná, že ani další znalecký posudek nemůže nic změnit na tom, že původní obytný dům byl změněn na administrativní budovu, došlo ke sloučení dvou domů v jeden nedílný celek, změnily se základy stavby a další stavebně-technické parametry výše uvedené a tyto domy nelze od sebe oddělit...Soud však nemohl přehlédnout ani další listinný důkaz, a to znalecký posudek znalkyně ing. J.H., která měla stejné závěry ve svém posudku jako znalec ing. M. Pokud by tedy byl vypracován další znalecký posudek, znamenalo by to pouze zvýšené náklady..." Pro úplnost je třeba uvést, že z odůvodnění také vyplývá, že dotčený soud vzal v úvahu i zprávu odboru výstavby Obvodního úřadu v P. (i když tato nemá charakter znaleckého posudku), kde se uvádí, že domy byly "zkolaudovány jako administrativní objekt se 26 kancelářemi, provozními místnostmi, dvěma přístavbami ve dvorním traktu a novými přípojkami na inženýrské sítě. Proto tento dvojdům považují za jeden funkční celek neumožňující oddělené využívání". Také městský soud věnoval dané problematice adekvátní pozornost, když dokazování doplnil výslechem znalce ing. arch. J.M. Zmíněnou argumentaci Ústavní soud v daném případě považuje za dostačující a logickou.
Soudní moc, tak jak je konstituována ústavou ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními občanského soudního řádu. Pokud jde o
I. ÚS 420/97
dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§132) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120). Povinností soudu je přitom uvést, z jakých důvodů navrhované důkazy provedeny nebyly. Ústavní soud v postupu soudů porušení zásad ústavnosti ani čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod neshledal.
Pokud jde o namítané porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat, že čl. 11 citované Listiny chrání toliko vlastnické právo skutečné, jíž existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, např. proto, že probíhá soudní řízení.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud shledal, že je nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu