ECLI:CZ:US:1998:1.US.426.97
sp. zn. I. ÚS 426/97
Usnesení
I. ÚS 426/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. ing. M.M., správkyně konkurzní podstaty P., zastoupené advokátem JUDr. I.M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 1997, čj. 13 Cmo 133/97 - 22, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
V návrhu ústavní stížnosti ze dne 10. 11. 1997 stěžovatelka napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 1997, sp. zn. 13 Cmo 133/97 - 22, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze v části, týkající se nákladů řízení, a požaduje jeho zrušení. Stěžovatelka se domnívá, že především nesprávným výkladem a aplikací některých ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)došlo k porušení "...základního práva advokáta
I. ÚS 426/97
zastupujícího stěžovatele ...jež jsou zaručena čl. 28 Listiny základních práv a svobod per analogiam, podle něhož mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci..." a dále pak Všeobecné deklarace práv (čl. 23odst.2),Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 7) a "...čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který ... zaručuje právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení". Zároveň stěžovatelka navrhuje zrušení části §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Soudce zpravodaj nejprve podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zkoumal, zda je navrhovatel aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Z citovaného ustanovení vyplývá - a potvrzuje to i judikatura ústavního soudu (srov. např. I. ÚS 178/96 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 581 a násl.) - že návrhem k Ústavnímu soudu lze napadat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně týká podatele, a tudíž nelze předložit ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby. Pokud tedy stěžovatelka namítá porušení "...základních práv... jež jsou zaručena čl. 28 Listiny základních práv a svobod per analogiam, podle něhož mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci..." a dále pak čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace práv a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, týkající se advokáta zastupujícího stěžovatele v soudním řízení, soudci zpravodaji nezbylo než v této části ústavní stížnost odmítnout
I. ÚS 426/97
podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Co se týká namítaného porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kterým se zaručuje právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení, které by se mohlo týkat stěžovatelky, Ústavní soud žádné porušení daného práva neshledal, nebo poskytnutí právní pomoci nebylo bráněno a byla také uskutečněna. V této části se návrh jeví jako zjevně neopodstatněný.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomností účastníků řízení, svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem na zrušení části ustanovení §9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 1998 JUDr.Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu