ECLI:CZ:US:1998:1.US.429.97
sp. zn. I. ÚS 429/97
Usnesení
I. ÚS 429/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelů M.L. a ing. K.L., obou zastoupených advokátem JUDr. J.N., o návrhu ústavní stížnosti proti rozhodnutí. Okresního úřadu - pozemkového úřadu v J.H. ze dne 10. 4. 1997, čj. PÚ 111/177/97-10/STE, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 1997, sp. zn. 10 Ca 249/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 10. 11. 1997.
Stěžovatelé napadají rozhodnutí Okresního úřadu -pozemkového úřadu ze dne 10. 4. 1997, čj. PÚ 111/177/97-10/STE, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 1997, sp. zn. 10 Ca 249/97, kterými bylo rozhodnuto, že stěžovatelé
1. ÚS 429/97
nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území D.R., tj. u pozemků v rozhodnutích výslovně uvedených.
V odůvodnění návrhu ústavní stížnosti stěžovatelé vesměs opakují argumentaci uplatněnou již v průběhu řízení a vytýkají oběma orgánům zejména nesprávné hodnocení důkazů, kterými tyto orgány odůvodnily svá rozhodnutí. Z textu podání stěžovatelů vyplývá, že se domnívají, že bylo porušeno jejich ústavní právo vlastnit majetek a právo na ochranu tohoto vlastnictví. Dále namítají, že podle §21 odst. 1 správního řádu měl správní orgán nařídit ústní jednání, vyžaduje-li to povaha věci a přispěje-li to k jejímu objasnění; měl tak učinit zejména při slyšení svědků. Tak došlo údajně k porušení jejich ústavních práv, pokud jde o rovnost před zákonem.
K návrhu je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá rozhodnutími obecných soudů jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny zejména ústavní procesní principy, především pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak se nezabývá stanovisky a závěry obecných soudů, a to ani tehdy, kdyby s jejich postupem se sám neztotožňoval.
Ústavní soud nezjistil, že by došlo k porušení výše zmíněného práva na spravedlivý proces, protože stěžovatelé měli
možnost podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu, což učinili svým odvoláním, na jehož základě krajský soud rozhodoval, a měli možnost se veřejného jednání zúčastnit, což zčásti učinili. Rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům.
Pokud jde o namítané porušení vlastnických práv podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat, že podle uvedeného článku je chráněno vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná nebo jehož se stěžovatel teprve domáhá.
Jak z výše uvedeného vyplývá, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a nezbylo než návrh ústavní stížnosti pokládat za zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu