ECLI:CZ:US:1998:1.US.435.97
sp. zn. I. ÚS 435/97
Usnesení
I. ÚS 435/97
ČESKÁ REPUBLIKA
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky MUDr. J.J., zastoupené JUDr. V.R., takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 17. 11. 1997 označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 1996, sp. zn. 12 Co 619/95, kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu týkajícího se povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti. Lhůta k podání této ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku již uplynula; jeho právní moc nastala dne 9. 2. 1996. Stěžovatelka se sice zmiňuje o rozhodnutí. Nejvyššího soudu ČR o dovolání, ale přímo je nenapadla, ani
I. ÚS 435/97
v petitu v tom směru svůj požadavek neformulovala. Stěžovatelka ve svém podání polemizuje se závěry okresního a krajského soudu a vesměs opakuje argumentaci již uplatněnou v řízení u těchto soudů prvního i druhého stupně; sama pak především uvádí, že se jí nepodařilo jednoznačně prokázat, že R.W. jí odkázal sporné nemovitosti. Domnívá se však, že pravomocným rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo do jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Samotnému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání nic z hlediska ústavněprávního ani jiného nevytýká.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh akceptovat jako ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 1996, které nabylo právní moci dne 9. 2. 1996. S ohledem na skutečnost, že podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů (tj. do 8. 4. 1996), nemohl se Ústavní soud návrhem meritorně zabývat, neboť byl k poštovní přepravě předán až dne 17. 11. 1997, tj. opožděně.
Ústavní soud nicméně konstatuje, že i kdyby se danou věcí zabýval., pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba uvést, jak již učinil v řadě svých předchozích rozhodnutí, že čl. 11 Listiny základních práv a svobod chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná a probíhá soudní řízení. Navíc je třeba si uvědomit, že ústavně zaručeny rozsah práva na spravedlivý soudní proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. To obzvláště platí v případě, kdy účastník v soudním řízení neunesl důkazní břemeno, což stěžovatelka připouští; Ústavní soud by nemohl takový nedostatek
zhojit. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na
I. ÚS 435/97
spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu