ECLI:CZ:US:1998:1.US.452.97
sp. zn. I. ÚS 452/97
Usnesení
I. ÚS 452/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelek L.K. a A.M., zastoupených advokátem JUDr. J.O., o ústavní stížnosti na neodůvodněné průtahy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 109/87, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelky se svým návrhem domáhaly, aby Ústavní soud vyslovil, že neodůvodněnými průtahy Obvodního soudu pro Prahu 4 jako orgánu veřejné moci bylo v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 109/87 porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelek na proces bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatelky podrobně popsaly průběh soudního řízení od podání žaloby o náhradu škody dne 27. 2. 1987 u Obvodního soudu pro Prahu 4 přes odvolací řízení až po konečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, který nabyl právní moci dne 3. 10. 1997. Tímto rozsudkem byla
I. ÚS 452/97
oběma navrhovatelkám přiznána náhrada škody. Proti tomuto rozsudku navrhovatelky již odvolání nepodaly, neboť dle jejich názoru rozhodnutím odvolacího soudu nebylo možné průtahy v řízení a jimi způsobenou další újmu odstranit či napravit.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Navrhovatelky v ústavní stížnosti napadly průtahy v řízení, které již bylo pravomocně skončeno, a jejich žalobě bylo vyhověno. Navrhovatelky sice v ústavní stížnosti uvádějí, že jim průtahy byla způsobena újma, avšak tuto újmu nespecifikovaly, ani se u soudu nedomáhaly nahrazení této újmy. Navrhovatelky pouze žádaly Ústavní soud, aby vyslovil, že bylo porušeno jejich základní právo, žádaly tedy pouze rozhodnutí deklaratorního charakteru, nedomáhaly se žádné nápravy porušení jejich základního práva nebo svobody (a ani to nebylo za daného stavu možné).
Podle §82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhoduje nálezem, v němž stížnost zamítne nebo jí vyhoví a v tom případě zruší ústavní stížností napadené rozhodnutí nebo přikáže orgánu veřejné moci, který základní právo nebo svobodu porušil, aby v porušování práva nebo svobody nepokračoval a přikáže mu, pokud je to možné, aby obnovil stav před porušením.
V předmětné ústavní stížnosti se však navrhovatelky nedomáhaly zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci ani nápravy protiústavního postupu orgánu veřejné moci, Ústavní soud tedy neměl o čem rozhodovat.
Nad rámec odůvodnění lze uvést, že navrhovatelky v ústavní stížnosti pouze popsaly průběh soudního řízení, ale neuvedly, jakým konkrétním postupem došlo k průtahům v řízení, na které si stěžovaly.
I. ÚS 452/97
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. února 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu