ECLI:CZ:US:1998:1.US.457.97
sp. zn. I. ÚS 457/97
Usnesení
I. ÚS 457/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K.Z., zastoupeného advokátem JUDr. M.Ř., proti usnesení obvodního soudu, pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 1997, č.j. E 124/97-4, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 1997, č.j. 15 Co 343/97-8, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byl
zamítnut návrh na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněného
(stěžovatele) proti povinnému ing. R.J. V odůvodnění usnesení obvodní soud uvedl, že stěžovatel
I. Ú5 457/97
podal návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného pro pohledávku 50.656,32 Kč s příslušenstvím, kterou byl povinný "uznán zaplatit" na základě platebního rozkazu Obvodního soudu
pro Prahu 4 ze dne 3. 4. 1994, sp. zn. Ro 1778/94, v němž je jako oprávněný uveden S., s.p., P. Pro jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost z rozhodnutí. Obvodní soud poukázal na to, že podle ustanovení §256 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze přechod povinnosti nebo práva prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem. Proto vyhodnotil kupní smlouvu mezi Fondem národního majetku ČR a stěžovatelem, v níž je uvedeno, že jejím předmětem je nemovitý a movitý majetek uvedený v privatizačním projektu včetně příslušenství, a dospěl k závěru, že z této smlouvy nevyplývá, že by byla převzatá i předmětná pohledávka. Protože podkladem pro výkon rozhodnutí byl uvedený platební rozkaz, vydaný pro oprávněného s.p. S. a tento rozkaz nebyl změněn, soud stěžovatelův návrh zamítl.
Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo citované usnesení obvodního soudu pro Prahu 4 potvrzeno. V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že přechod práva nebo povinnosti z rozhodnutí lze prokázat toliko listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. V daném případě ustanovení §15 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a smluvní ujednání v kupní smlouvě ze dne 15. 10. 1994, pouze obecně uvádějí, že kupující kupuje do svého vlastnictví nemovitý
i movitý majetek s příslušenstvím a veškerými právy a povinnostmi, které se k majetku vztahují. Ve smlouvě je uveden
I. ÚS 457/97
specifikovaný nemovitý majetek, zatím co movitý majetek má být předmětem aktualizovaného privatizačního projektu. V žádném případě prý však smlouva neprokazuje přechod pohledávky, jež je předmětem výkonu rozhodnutí oprávněného, "když navíc z kupní smlouvy nevyplývá jednoznačně, že by K.Z., byl právním nástupcem firmy S.P., s.p.".
V záhlaví uvedená usnesení Obvodního a Městského soudu v Praze napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní uvedl, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces zakotvená v č1. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90 Ústavy. Stěžovatel prý předložením kupní smlouvy mezi ním a Fondem národního majetku prokázal, že se stal vlastníkem veškerého movitého a nemovitého majetku souvisejícího s provozovnou lom Z. privatizovaného s.p. S.P. Podle ustanovení §15 zákona č. 92/1991 Sb. s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky, související s privatizovaným majetkem. Z toho stěžovatel dovozuje, že přecházejí veškerá práva a závazky spjaté s privatizovaným majetkem, tzn. i taková práva, která v předmětné kupní smlouvě, případně ani v privatizačním projektu vyjmenována nebyla. Pokud prý obecné soudy měly o obsahu kupní smlouvy pochybnosti, nic jim nebránilo ověřit si její správnost u Fondu národního majetku ČR (dále jen "FNM").
Proto stěžovatel navrhl, aby byla napadená usnesení zrušena a sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost splňuje všechny potřebné formální zákonné požadavky a že proto nic
I. Ú5 457/97
nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
Ústavní soud vyzval k vyjádření k ústavní stížnosti účastníky řízení - Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze, a vedlejšího účastníka - ing. R.J. Podle ustanovení §48 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, v platném znění, si ústavní soud vyžádal také vyjádření FNM.
Obvodní soud pro Prahu 4 k ústavní stížnosti toliko uvedl, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení základního práva nebo svobody stěžovatele a že proto navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Obvodní soud souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.
Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého usnesení, jež v dané věci vydal, a doplnil, že k porušení základních práv nebo svobod stěžovatele nedošlo. Městský soud v Praze netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem.
Ing.R.J. si žádost Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti ani přes opakované výzvy v úložní době nevyzvedl.
FNM k ústavní stížnosti uvedl, že při převodu podniku v majetku státu na jiné osoby podle zákona č. 92/1991. Sb. dochází zároveň s prodáním podniku také k přechodu práv a povinností ze závazkových vztahů na nového nabyvatele a pokud je převáděna pouze část podniku, dojde k přechodu práv a povinností z těch závazkových vztahů, které se části podniku týkaly a souvisely s hospodářskou činností této části podniku. Tento postup, vyplývající z §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., je prý kogentním ustanovením nepřipouštějícím žádnou smluvní odchylku a proto ani smluvní strany se v kupní smlouvě nemohou dohodnout jinak. V příslušné smlouvě o prodeji podniku, uzavřené mezi FNM
I. ÚS 457/97
a novým nabyvatelem, tedy nemusely být pohledávky konkretizovány. V souzené věci proto stěžovatel, který předmětnou kupní smlouvou prokázal, že se stal vlastníkem veškerého nemovitého a movitého majetku souvisejícího s provozem lomu Z. privatizovaného s.p. S.P., prokázal svoji hmotně právní sukcesi a podle §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. se stal platným právním nástupcem předchozího oprávněného ještě před nařízením výkonu rozhodnutí.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat dokazování, před nimi prováděné. K porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a tedy k situaci, kdy ústavní soud zruší rozhodnutí orgánu veřejné moci, proto v zásadě může dojít pouze tehdy, jestliže jsou právní závěry těchto orgánů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění rozhodnutí nevyplývají (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3., C. H. Beck Praha 1995, str. 257 a násl.).
Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelovo tvrzení, že obecné soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces tím, že nedovodily přechod práva z rozhodnutí (platebního
rozkazu) na něj, neboť příslušný platební rozkaz byl vydán ve prospěch s.p. S. a nikoliv ve prospěch stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že k přechodu pohledávky došlo na základě předmětné kupní smlouvy, uzavřené s FNM, z níž prý vyplývá jeho právní nástupnictví po s.p. S.P.
Podle ustanovení §256 odst. 1 o.s.ř. "proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného,
I. ÚS 457/97
je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí." Podle odst. 2 téhož ustanovení "přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu." Podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. "s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem."
Ústavní soud doplnil dokazování a z rozhodnutí ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 654/1994 ze dne 12. 10. 1994 zjistil, že ke dni 15. 10. 1994 byl převeden provoz Z. (formulář 4C/3001) o hodnotě 63.892.000 Kč a provoz V. (formulář 4C/3002) na FNM za účelem jeho privatizace. Šlo o rozhodnutí o vyjmutí a převedení části majetku státního podniku S.P. na FNM na základě schváleného privatizačního projektu usnesením vlády ČR ze dne 4. 5. 1994 č. 245. Spolu s částí privatizovaného majetku přešla na FNM práva, závazky a pohledávky z hospodářskoprávních, občanskoprávních, pracovněprávních a jiných právních vztahů, vztahujících se k převáděnému majetku.
Z kupní smlouvy ze dne 15. 10. 1994,uzavřené mezi FNM a stěžovatelem, byla prokázáno, že FNM prodal stěžovateli ve smlouvě specifikovaný majetek, zapsaný u Katastrálního úřadu Z., přičemž účetní hodnota tohoto majetku - jak vyplývá
z citovaného rozhodnutí ministerstva průmyslu a obchodu ČR - činila 63.892.000 Kč. Ve smlouvě byla výslovně zakotveno (čl. IX), že na kupujícího přecházejí dnem její účinnosti spolu s uvedeným nemovitým a movitým majetkem veškerá práva, závazky a pohledávky, vyplývající z předmětu činnosti v oblastech
I. ÚS 457/97
obchodních,občanskoprávních, správních a pracovněprávních. S vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že z citované kupní smlouvy nevyplývá jednoznačně, že by stěžovatel byl právním nástupcem s.p. S.P., a že tato smlouva neprokazuje přechod předmětné pohledávky (roz. na stěžovatele). Lze přisvědčit stěžovateli v tom, že ustanovení §256 o.s.ř. je nutné interpretovat v souvislosti s ustanovením §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., podle něhož s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, "tedy i taková práva a závazky, která nejsou výslovně uvedena v kupní smlouvě". Nelze však přehlížet, že v souzené věci se jednalo o řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, kdy své právní nástupnictví po S. S.P. měl prokázat stěžovatel (oprávněný), který privatizoval toliko část majetku státního podniku S. Z důkazů, které stěžovatel předložil obecným soudům a ústavnímu soudu jednoznačně nevyplývá, že na něj přešla práva z citovaného rozhodnutí (platebního rozkazu) ve smyslu ustanovení §256 o.s.ř.. neboť není zřejmé, zda se předmětná pohledávka vztahuje právě k té části privatizovaného majetku (dříve patřící s.p. S.), která byla převedena na FNM a poté prodána stěžovateli. Tuto - dosud nevyjasněnou okolnost - nelze spolehlivě dovodit ani z vyjádření FNM k ústavní stížnosti (str. 4, 5).
Úkolem ústavního soudu zpravidla není - jak je uvedeno výše - přehodnocovat dokazování, prováděné obecnými soudy. Pokud tedy
I. ÚS 457/97
v souzené věci obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatel - ve vztahu k předmětné pohledávce - jednoznačně neprokázal právní nástupnictví po státním podniku S.P. a Ústavní soud neshledal, že by tím došlo k extrémnímu nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry obecných soudů; lze jim stěží z ústavně právního hlediska cokoli vytknout.
Proto ústavní soud dospívá k závěru, že napadenými usneseními k porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nedošlo.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 1998
JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu Ústavního soudu