ECLI:CZ:US:1998:1.US.462.97
sp. zn. I. ÚS 462/97
Usnesení
I. ÚS 462/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů B.G. a S.Š., obou právně zastoupených advokátkou JUDr. D.Ř., proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 4. 1997, čj. 11 C 146/94 - 101, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 1997, čj. 23 Co 484/95 - 117, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 27. 11. 1997, které došlo Ústavnímu soudu dne 8. 12. 1997.
Stěžovatelé napadají rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 4. 1997, Čj. 11 C 146/94 - 101, ve výroku v bodě V. a VI., a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 1997, čj. 23 Co 484/95 - 117, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.
Napadenými. výroky bylo rozhodnuto okresním soudem:
"V. Žalobci B.G. a S.Š. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami polovinu nákladů řízení v částce Kč 11 310,50 do 15 dnů od právní moci rozhodnutí., přičemž splněním povinnosti jednoho z žalobců zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalobce.
VI. (nesprávně označen jako IV.) Žalované Lesy ČR, s. P., H.K., jsou povinny zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami polovinu nákladů řízení ve výši Kč 11 310,50 do 15 dnů od právní moci rozhodnutí."
Krajský soud pak formuloval své rozhodnutí takto:
"Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení státu stanovením povinnosti žalobcům zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbramí částku Kč 11 310,50 společně a nerozdílně se potvrzuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.."
Stěžovatelé v ústavní stížnosti polemizují se závěry obou soudů a vytýkají jim nesprávné použití §142 odst. 2, §148 odst. 1 o. s. ř., jakož i ustanovení §10 odst. 2 a odst. 3 zákona o půdě. Dospívají k závěru, že tím došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva uvedeného v čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i obecné zásady spravedlivého procesu.
K předloženému návrhu musel soudce zpravodaj konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České
I. ÚS 462/97
republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a zabývá se rozhodnutím obecných soudů, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto případě nebylo zjištěno, že by soudy vybočily z mezí zásad spravedlivého procesu ve smyslu výše uvedených článků, protože bylo dodrženo právo domáhat se stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu. Rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům.
Ústavní soud ve své úloze ochrany ústavnosti se nezaměřuje ani na eventuální porušení běžných práv fyzických a právnických osob, chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ani takové porušení v tomto případě nebylo zjištěno. Pokud jde o namítané porušení ustanovení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je třeba uvést, že takový odkaz není případný. Muselo by dojít k újmě na právech pro uplatňování základních práv a svobod, což v daném případě nepřichází v úvahu. Neexistuje ústavně garantované právo, týkající se výše náhrady nákladů řízení, naopak občanský soudní řád věnuje nákladům řízení celou hlavu třetí a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu, obvykle v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§151 o. s. ř).
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavních práv stěžovatelů, byl soudce zpravodaj nucen bez přítomnosti účastníků řízení mimo ústní jednání svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu