ECLI:CZ:US:1998:1.US.489.97
sp. zn. I. ÚS 489/97
Usnesení
I. ÚS 489/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V.S., zastoupeného JUDr. V.M., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1082/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 22. 12. 1997, v němž napadá usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1082/97, a požaduje i zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1992, sp. zn. 15 Co 347/92, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 4. 1992, sp. zn. 5 C 130/90.
Stěžovatel se domáhal žalobou na ochranu osobnosti proti J. K., soud mu uložil zdržet se rozšiřování tvrzení v žalobě uvedeného, předat stěžovateli písemnou omluvu za
pronesené výroky a uhradit náklady řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu na ochranu osobnosti zamítl, Městský soud v Praze jeho rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil, Vrchní soud v Praze dovolání z formálních důvodů odmítl pro nesprávné doručení a další dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, které bylo podáno dne 13. 3. 1995, Nejvyšší soud ČR rovněž odmítl. Přitom uvedl, že přípustnost dovolání v daném případě podle ustanovení §237 písm. f) o. s. ř. (ve znění před novelizací zákonem č. 238/1995 Sb.) odvolací soud neshledal a Nejvyšší soud ČR musel dovolání odmítnout jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Tím zůstalo v platnosti pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 1992, čj. 15 Co 347/92 - 49.
Soudce zpravodaj proto musel konstatovat, že podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost jen ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Nejvyšší soud ČR rozhodl, že dovolání takovým opravným prostředkem v tomto případě nebylo. Posledním opravným prostředkem byl tedy rozsudek Městského soudu v Praze a tak lhůta šedesáti dnů, jak je výše uvedeno, nebyla dodržena.
V této souvislosti lze pro úplnost konstatovat, že stěžovatel nemohl mít úspěch se svou stížností ani z věcných důvodů, když argumentoval tím, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. V odůvodnění své stížnosti stěžovatel vesměs opakoval jen argumentaci uplatněnou v průběhu soudního řízení, se kterou se soudy vypořádaly. Ústavní soud však není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, jeho činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických a právnických osob. Ústavní soud je
I. ÚS 489/97
soudním orgánem ochrany ústavnosti a zjišťuje, zda v řízení před obecnými soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména tzv. právo na spravedlivý proces.
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.
Z průběhu řízení vyplynulo, že stěžovatel měl možnost uplatnit svá práva a pokud soudy rozhodly jinak než si představoval, neznamená to, že tato rozhodnutí byla nesprávná.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu