ECLI:CZ:US:1998:1.US.492.97
sp. zn. I. ÚS 492/97
Usnesení
I. ÚS 492/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J.Sch., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 8 Co 1281/97, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 1997, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 6. 199:7, čj. 23 C 1/95 - 75, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 23. 12. 1997 podává stížnost podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Napadá pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 1997, sp. zn. 8 Co 1281/97, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 1997, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 6. 1997, čj. 23 C 1/95
- 75, ve výroku, kterým byl návrh stěžovatele vůči odpůrci P.
I. ÚS 492/97
Š. o zaplacení částky Kč 168 000,-- s příslušenstvím zamítnut. Má za to, že uvedenými rozhodnutími byl dotčen ve svých základních právech a svobodách vyplývajících z čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ve své stížnosti stěžovatel uvedl, že jako nájemce uzavřel nájemní smlouvou ohledně nebytových prostor s vlastníky nemovitosti, ke které byly uzavřeny dodatky na ochranu jeho investic, týkajících se výměny výkladů. Ode dne 1. 7. 1994 mu pronajímatel znemožnil výkon nájemního práva, protože na stejné nebytové prostory uzavřel nájemní smlouvu s jiným nájemcem. Měl zájem na tom, aby nový nájemce mu uhradil vložené investice. K takovému řešení však nedošlo pro odpor ze strany pronajímatele. Jejich úhrady se pak domáhal po odpůrci - pronajímateli, ovšem marně.
Z obsahu spisu sp. zn. 23 C 1/95 Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 14. 3. 1997 bylo rozhodnuto o žalobě navrhovatele, nyní stěžovatele, vůči odpůrci P.Š., kterou se domáhal zaplacení částky Kč 170 500,-- tak, že odpůrce byl uznán povinným zaplatit
navrhovateli, nyní stěžovateli, na přeplaceném nájemném částku Kč 2 500,-- se 17% úrokem ode dne 18. 4. 1995 do zaplacení; co do rozdílu mezi přiznanou a zažalovanou částkou, tedy co do částky Kč 168 000,--, což představuje alikvotní část investic navrhovatele, nyní stěžovatele, týkající se výměny výkladů, byla žaloba zamítnuta a žalobce byl uznán povinným zaplatit žalovanému náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že navrhovatel, nyní stěžovatel, opustil pronajaté nebytové prostory zejména z ekonomických důvodů, a že tedy se nemůže úspěšně domáhat zaplacení částky Kčs 168 000,-- podle dodatku č. 2 nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 1993. Rozsudkem ze dne 9. 6. 1997, čj. 23 C 1/95 - 75, Okresní soud v Českých Budějovicích doplnil výrok svého rozsudku ze dne 14. 3. 1997 o výrok, kterým návrh navrhovatele vůči odpůrci o zaplacení 17% úroku z prodlení z
částky Kč 168 000,-- byl zamítnut.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 9. 1997, čj. 8 Co 1281/97 - 91, napadený rozsudek soudu prvního stupně hodnotil jako věcně správný a v zásadě ho potvrdil. Vychází ze shodného prohlášení, které učinili oba účastníci v průběhu odvolacího řízení, že totiž k ukončení nájmu nebytových prostor došlo na základě výpovědi ze dne 30. 8. 1994 dané odpůrcem navrhovateli, nyní stěžovateli. S přihlédnutím k ujednání účastníků v dodatku č. 2 ke smlouvě ze dne 30. 12. 1991, nelze pominout důvod této výpovědi, kterým je soud vázán, že totiž výpověď odpůrce realizoval z důvodu hrubého porušení smlouvy pro přenechání nebytových prostor do podnájmu navrhovatelem bez písemného souhlasu odpůrce a pro neplacení nájemného. Krajský soud má za to, že v daném případě nebyly splněny podmínky smluvního ujednání účastníků předvídané k tomu, aby navrhovatel, nyní stěžovatel, se mohl úspěšně domáhat požadovaného plnění.
Nad rámec odůvodnění svého rozsudku Krajský soud v Českých Budějovicích dodal, že i kdyby nájemní poměr skončil výpovědí navrhovatele, nyní stěžovatele (s přihlédnutím ke korespondenci účastníků obsahující takové projevy vůle), pak ani v takovém případě by ve smyslu podmínek obsažených v dodatku č. 2 navrhovateli, nyní stěžovateli, právo na výplatu požadované částky v souvislosti s realizací investic nenáleželo.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou se skutkovými i právními závěry obecných soudů.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Českých Budějovicích se námitkami stěžovatele, uplatněnými v průběhu řízení před oběma soudy, zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí
I. ÚS 492/97
se s nimi také vypořádal. Pokud jde o hodnocení důkazů, Ústavní soud má za to, že v řízení před oběma soudy bylo postupováno v souladu s ustanovením §132 o. s. ř. a k rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu v souvislosti s aplikací práva soudy obou stupňů nedošlo.
Ústavní soud je nucen opakovat, tak jak to konečně učinil již v mnoha svých předchozích rozhodnutích, že jako orgán ochrany ústavnosti nezasahuje generelně do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto ani neprovádí neomezené hodnocení důkazního řízení.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 C 1/95 vyplývá, že soudy obou stupňů si nepočínaly v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR a že k nerespektování zásad obsažených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, namítaných stěžovatelem, nedošlo. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Nezbylo tedy, než usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání. bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítnout.
Pokud stěžovatel ve své stížnosti uvádí, že Krajský soud v Českých Budějovicích nerozhodl o částce Kč 1 000,--, když ve svém rozsudku rozhodl tak, že "rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku v odstavci prvním, ve výroku o zamítnutí návrhu ohledně částky Kč 167 000,-.- s příslušenstvím a v odstavci druhém, ve výroku o náhradě nákladů řízení se potvrzuje", je Ústavní soud toho názoru, že ve výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích se objevila zřejmá nesprávnost, místo správné částky Kč 168 000,-- nesprávná částka Kč 167 000,--, kterou bude nutno opravit (§164 o. s. ř.). Tato okolnost je zřejmá a nepochybná z odůvodnění napadeného rozsudku.
I. ÚS 492/97
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu