ECLI:CZ:US:1998:1.US.51.97
sp. zn. I. ÚS 51/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. G., bytem P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem se sídlem v B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 39 Co 458/96, o uložení pořádkové pokuty, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel napadl svou ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 39 Co 458/96, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 7. 1996, sp. zn. 5 P 227/93, o uložení pořádkové pokuty stěžovateli v částce 2.000 Kč podle §53 o. s. ř.
Stěžovatel vytýká obecným soudům ve svém návrhu nerespektování čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Dovozuje, že pokud obecné soudy po něm v řízení o zvýšení výživného na jeho dvě nezletilé děti vyžadovaly předložení opisu jeho daňového přiznání za rok 1995 a peněžní deníky za roky 1995 a 1996, postupovaly v rozporu se zákonem. Podle mínění navrhovatele pro účely rozhodnutí o výživném na nezaopatřené děti jsou soudy oprávněny zjišťovat výhradně a pouze údaje o základu daně z příjmů povinného, pokud ovšem vytvoří podmínky pro zachování mlčenlivosti, což se v daném soudním řízení nestalo. Povinnost předložit daňové přiznání a peněžní deníky nenachází podle názoru navrhovatele oporu v zákoně. Proto pokud mu obecné soudy za nesplnění této povinnosti uložily pořádkovou pokutu, porušily shora citované články Listiny a Úmluvy.
Ústavní soud v případě této ústavní stížnosti poukazuje na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny.
Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný názor na posouzení, zda v případě řízení o zvýšení výživného na nezletilé děti je či není navrhovatel povinen vyhovět požadavku soudu na předložení opisu daňového přiznání a peněžních deníků.
Ústavní soud nesdílí navrhovatelův názor, že došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení shora citovaných článků Listiny a Úmluvy. Otázka posouzení návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu, odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby k výživě oprávněné. Jedná se o úpravu zakotvenou v ustanoveních §§85 a 96 odst. 1 zákona o rodině. Soud je v rámci tohoto řízení povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci. Ke splnění této povinnosti, vyplývající z ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř., potřebuje shromáždit potřebné důkazy. Mezi nimi rozhodující význam mají listinné důkazy dokumentující výdělkové možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné. V případě podnikatelského subjektu nemá soud jinou možnost než posoudit tyto možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné právě z daňového přiznání ve spojení s peněžními deníky za příslušné kalendářní období. Proto nelze vytýkat obecným soudům porušení shora citovaných článků Listiny a Úmluvy, jak dovozuje ve své ústavní stížnosti navrhovatel.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 3. února 1998