ECLI:CZ:US:1998:1.US.75.98
sp. zn. I. ÚS 75/98
Usnesení
I. ÚS 75/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. A. P., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti části usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997, čj. 26 Co 390, 391/97 - 257, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla podána včas podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, napadl stěžovatel pravomocné rozhodnutí obecného soudu - usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997, čj. 26 Co 390, 391/97 - 257, v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 3. 6. 1997, čj. P 173/92 - 129, ohledně zamítnutí jeho návrhu na uložení pokuty matce nezletilého syna za zmařený styk s dítětem ve dnech 22. 2. - 23. 2. 1997. Stěžovatel má za to, že Krajský soud v Praze svým rozhodnutím porušil jeho ústavní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
I. ÚS 75/98
svobod. V podrobné argumentaci stěžovatel opakuje argumenty, které již uplatnil v průběhu soudního řízení, s nimiž se soud, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, náležitě vypořádal.
Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými
zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Jestliže stěžovatel namítá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pak je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z tohoto článku citované Listiny, jakož i z dalších jejích ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Soudce zpravodaj z petitu ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatel se zaměřil na to, že byl zamítnut jeho návrh na uložení pokuty soudem podle §273 odst. 1 o. s. ř. za zmařený styk s nezletilým synem a v tom spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv, která upravuje v čl. 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod. Soudce zpravodaj však neshledal, že by soudy postupovaly v rozporu s uvedeným ustanovením o. s. ř., o
věci řádně jednaly a rozhodly. Přitom se jednalo, pokud jde o zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování právních názorů - především o samostatnou nezávislou činnost obecných soudů. Soudce zpravodaj musel konstatovat, že ani §273 odst. 1 o. s. ř. neukládá soudu výslovně povinnost určitým způsobem jednat a předpokládá odpovídající rozhodnutí. Uložení pokuty není tedy právem stěžovatele, tím méně právem ústavně zaručeným, nýbrž je nástrojem soudu k vynucování dříve jím uložených povinností.
Ústavní soud tedy porušení procesních ani jiných ústavních práv namítané stěžovatelem neshledal a dospěl tak k závěru, že se jedná v daném případě o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu