ECLI:CZ:US:1998:1.US.78.98
sp. zn. I. ÚS 78/98
Usnesení
I. ÚS 78/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. I.S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 1998, čj. 10 Ca 5497 - 49, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 16. 2. 1998. Napadá v něm rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7..l. 1998, čj. 10 Ca 5497-49, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství. v Českých Budějovicích ve věci daně z dědictví. Domnívá se, že finanční úřady, stejně jako soud, měly při svém rozhodování respektovat tu část rozhodnutí soudu o dědictví, kde byla stanovena cena dědictví, jelikož se podle jejího názoru jedná o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou je podle §28 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správce daně vázán. Domnívá se, že tímto jednáním došlo
k porušení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Především je třeba konstatovat, že ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, případně nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy ČR a zkoumá především, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
,Článek 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, jehož se stěžovatelka domáhá, stanoví, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Není sporu - a stěžovatelka to ostatně ani nenamítá - že daň (i její výše) byla uložena na základě zákona. Pokud jde o procesní stránku věci, kterou stěžovatelka fakticky jen namítá, tj. rozhodování o tzv. prejudiciální otázce, jak vyplývá i z výše uvedeného, Ústavní soud neposuzuje výklad či aplikaci právních předpisů soudy, pokud jde o běžné zákony, ani nezkoumá eventuální judikaturu jiných soudů k obdobným otázkám, neboť to přísluší do samostatné činnosti soudů. Proto musel konstatovat, že touto činností žádné ústavně zaručené právo stěžovatelky dotčeno nebylo.
Pro úplnost je vhodné dodat, že stejně jako je úkolem soudu především určit dědice a vymezit obsah dědictví (a těmito závěry je finanční úřad skutečně vázán jako rozhodnutím o předběžné otázce), tak finančním úřadům přísluší - jako hlavní náplň činnosti - řádně vyměřovat daně, při kteréžto činnosti nemohou být vázány rozhodnutími jiných státních orgánů, které mají povahu
rozhodování o prejudiciální otázce jen zdánlivě. V daném případě se nemůže jednat o závazné rozhodnutí o předběžné otázce, neboť vyměřování a vybírání daní je odbornou a speciální působností právě finančních úřadů a nikoliv soudů.
Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že ústavní soud porušení ústavních práv neshledal, a proto soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu