ECLI:CZ:US:1998:2.US.1.97
sp. zn. II. ÚS 1/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
II.ÚS 1/97
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. B.G., Csc., zastoupeného JUDr. V.J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9.10. 1996, sp. zn. 15 Co 513196, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9.10. 1996, sp. zn. 15 Co 513/96, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7.6.1996 sp. zn. 31 C 39/95. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit Dopravnímu podniku města P. částku 204 Kč s příslušenstvím a za použití dopravních služeb bez platné jízdenky.
Stěžovatel vytýká soudu prvního stupně pochybení procesního rázu, kdy rozsudek pro zmeškání byl vydán podle ustanovení §153b) odst.1 o.s.ř. na návrh žalobce. Soudu se nemohl řádně omluvit, protože v den konání jednání, které bylo stanoveno na 13.00 hod., pro nepříznivý zdravotní stav si v 11.00 hod. domluvil telefonicky nezbytné lékařské ošetření ve fakultní nemocnici. Fotokopii potvrzeni o lékařském vysvědčení spolu s omluvou doručil soudu dne 25.9. 1995.
II.ÚS 1/97
Tím, že krajský soud si řádně neověřil okolnosti, znemožňující stěžovateli účast na nařízeném jednání, stěžovatel dovozuje, že Krajský soud v Plzni porušil čl.95 odst.1 Ústavy a čl.36 odst.2 Listiny základních práv a svobod.
Podle odůvodnění okresního soudu předložené lékařské potvrzení bylo opatřeno nečitelným razítkem bez doplnění doby ošetření. Žalovaný, ani po dodatečné urgenci, nedoložil čitelné lékařské potvrzení, prokazující dobu, po kterou se musel žalovaný lékařskému ošetření podrobit.
Krajský soud si proto skutečnosti, které mohly omluvit stěžovatele při neúčastí na jednání prověřoval a zjistil, že stěžovatel měl možnost se řádným způsobem omluvit u soudu z jednání. Odvolání je přípustné jen tehdy, jestliže rozsudek pro zmeškání byl vydán, ačkoli nebyly dány podmínky uvedené v §153b o.s.ř. Omluva uskutečněná po skončení jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán, není včasnou omluvou ve smyslu §153b odst.1 o.s.ř. Akutní zdravotní indispozice, pro kterou žalovaná strana jednání zmeškala, mohla být pouze důvodem k postupu podle §153b odst.4 o.s.ř. Ze strany soudů bylo tímto zákonným způsobem postupováno.
Ústavní soud konstatuje, že není další odvolací institucí a že jeho kompetence je dána pouze v případech, kdy došlo k porušení ústavnosti.
V právní věci, namítané v ústavní stížnosti, Ústavní soud žádné porušeni ústavnosti a stěžovatelem tvrzeného porušení základních práv a svobod neshledal, nedošlo ani k porušení čl.38 odst.2 Listiny základních práv a svobod, neboť právo stěžovatele nebylo ze strany soudů porušeno. Neprojednání věci v jeho přítomnosti zavinil sám stěžovatel.
II.ÚS 1/97
II.ÚS 1/97
Proto podle ustanovení §43 odst.1 písm.c) zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění, byl nucen soudce zpravodaj návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 13.1. 1998
II.ÚS 1/97