ECLI:CZ:US:1998:2.US.129.97
sp. zn. II. ÚS 129/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 129/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mim ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. J.D., zastoupeného JUDr. M.K., Csc., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.1. 1997, sp. zn. 19 Co 635/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.1. 1997, č.j. 19 Co 635/96-70, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7.12. 1995, č.j. 6 C 341/92-56, o zaplacení částky 34 452,90 Kč. Žaloba byla podána Stavebním bytovým družstvem budovatelů metra se sídlem, proti stěžovateli a J.D., a to na splnění povinnosti platby zažalované částky společně a nerozdílně, včetně zaplacení nákladů soudního řízení.
Částka 34 452,90 Kč představuje doplatek podílu na výstavbu družstevního bytu 4+1 po konečném zúčtování výstavby.
Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká, že se odmítl zabývat jeho námitkami, že nebyly dostatečně zjištěny skutkové podklady, nutné pro řádné stanovení skutečné výše nákladů. Soudem stanovenému znalci vytýká, že pouze opsal neúplné údaje
II.ÚS 129/97
stavebního bytového družstva, ač se měl vyjádřit k účelnosti vynaložených prostředků.
Dále se domnívá, že podepsáním dohody o převzetí a odevzdání bytu ev.č. 7/B ze dne 22.3. 1988 se výslovně konstatuje, že členský podíl byl zaplacen, takže požadavek družstva na další platbu jde nad rámec ujednání ze dne 22.3. 1988. Odvolacímu soudu konečně vytýká, že odmítl se zabývat jeho námitkou, že součet tvořící pohledávku je nepřesný v jeho neprospěch.
V jednání soudu spatřuje porušení svých ústavních práv, a to čl. 10 Ústavy a čl. 36 odst.1 a č1.38 odst.2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud není přezkumnou stolicí obecných soudů a jeho ingerence nastává pouze v případech, kdy došlo ke skutečnému porušení ústavních základních práv a svobod občana. K tomuto porušení v případě stěžovatele nedošlo.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu i z odůvodnění rozsudku soudu I. stolice je zřejmé, že soudy řádně prověřovaly námitky stěžovatele a vypořádávaly se s nimi. Ústavní stížnost pouze opakuje námitky uvedené v odvolání stěžovatele proti rozsudku obvodního soudu. Týká se to i posudku soudního znalce, kdy požadavek zvážení účelnosti vynaložených nákladů vzhledem k časovému odstupu a stavebnímu překrývání prací považuje soudní znalec za nemožné a výsledek takové práce znalce za problematický.
Námitkou stěžovatele, že do nákladů na výstavbu nebyl započten náklad jím vynaložený na pořízení kuchyně, se odvolací soud rovněž zabýval a poukázal na to, že námitka byla uplatněna až v odvolacím řízení a vynaložená částka nebyla prokázána.
II.ÚS 129/97
Odkaz na porušení čl.10 Ústavy ve vztahu ke stěžovateli je nic neprokazující, neboť citovaný čl. Ústavy odkazuje na závaznost ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Stěžovatel žádnou takovou smlouvu s bližší specifikací neuvádí. Nemohlo dojít k porušení čl. 36 odst.1 a čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovateli nebylo bráněno v tom, aby se mohl domáhat stanoveným postupem jeho práva u nezávislého a nestranného soudu. Rovněž tak jím uplatněná věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjadřovat ke všem prováděným důkazům.
Za takto konstatovaných skutečností byl nucen Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst.1 písm.c) zák.č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
`t I
V Brně dne 17.2. 1998