ECLI:CZ:US:1998:2.US.141.97
sp. zn. II. ÚS 141/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. J. H., proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu 1, č.j. 13 C 285/92, a proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 13 Co 62/97, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 28.4. 1997, se stěžovatel domáhal, aby po provedeném řízení byl vydán nález, že stěžovatel v řízeních u obecných soudů má nárok na plnou náhradu nákladů.
Doporučeným dopisem Ústavního soudu ze dne 30.4. 1997 byl stěžovatel upozorněn na vady podaného návrhu, zvláště na nutnost být v řízení zastoupen advokátem, upravit řádně petit návrhu a uvést, která práva a jakými skutečnostmi v jeho případě byla soudy porušena. Pro odstranění vad byla stanovena 15 denní lhůta.
Stěžovatel podáním ze dne 13.5. 1997 upravil návrh tak, že se ústavní stížností domáhá změny rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21.10. 1996, č.j. 13 C 285/92 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.2. 1997, č.j. 13 Co 62/97.
Pokud se týká požadavku na povinnost povinného zastoupení v řízení advokátem podle §30 zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění, vyslovil stěžovatel názor, že toto zastoupení se týká řízení o ústavní stížnosti a nikoli již samotného podání ústavní stížnosti. Proto neodstranil vytýkanou vadu řízení, tj. nutné zastoupení advokátem.
Nejen stěžovatel, ale také Ústavní soud je vázán zákonem č. 182/1993 Sb., který upravuje organizaci Ústavního soudu a řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel se mýlí v tom, když se domnívá, že podání ústavní stížnosti není součástí řízení před Ústavním soudem.
Naopak, je to prakticky nejdůležitější část řízení, neboť účast advokáta při podávání ústavních stížností má jednak vyloučit a omezit zbytečná podání a tím chránit naše občany před zbytečnými finančními náklady, jednak má již v podání vyhodnotit skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, včetně označení, která základní práva a svobody občanů byly porušeny, to vše za dodržení zákonem předepsaných náležitostí.
Protože stěžovatel neodstranil vytýkané vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené, byl nucen Ústavní soud podle §43 odst.1 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17.2. 1998