Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.09.1998, sp. zn. II. ÚS 151/97 [ nález / BROŽOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 100/12 SbNU 53 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.151.97

sp. zn. II. ÚS 151/97 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě v právní věci ústavní stížnosti pana N. V. D., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc., za účasti Městského soudu v Praze, zastoupeného předsedou senátu 44 To, jako účastníka řízení, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne 4. 4. 1997, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 2.1997, o prodloužení vazby a o návrhu na odložení vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, takto: I) Usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne 4. 4. 1997, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 2. 1997, se zrušují. II) Řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne 4. 4. 1997, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 2. 1997, se zastavuje. Odůvodnění: Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal svým návrhem ze dne 3. 5.1997 zrušení shora uvedených rozhodnutí. Na odůvodnění uvedl, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 4.1997, ve spojení se zamítavým usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4.1997, sp. zn. 44 To 378/97, byla podle §71 odst. 2 tr. řádu prodloužena jeho vazba do 24. 4.1997, a to proto, že u stěžovatele, který je stíhán pro trestný čin podle §148a odst. 1. 2 tr. zákona a je ve vazbě od 24. 8.1996, údajně trvají důvody vazby podle §67 písm. a), b) tr. řádu. Soud tak učinil, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, zakládající obavu ze zmaření či ztížení dosažení účelu trestního řízení. Stěžovatel dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které dovozuje, že při rozhodování o prodloužení vazby je kromě existence zákonného vazebního důvodu nutno prokázat vážné důvody, v důsledku kterých v uplynulé lhůtě nebylo možné řízení dokončit. Stěžovatel rovněž tvrdí, že řízení vedené v této vazební věci probíhá se značnými průtahy a neodstranitelnými procesními vadami zaviněnými vyšetřovatelem a dalšími orgány činnými v trestním řízení. Dále stěžovatel poukázal na to, že byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 8.1996, čj. 6 Nt 347/96, který se tak podle §26 odst. 2 tr. řádu stal příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení. V rozporu s tímto však byl návrh státního zástupce na prodloužení vazby předložen k místně nepříslušnému soudu - Obvodnímu soudu pro Prahu 7, který o něm také rozhodl. Tím, že o prodloužení vazby rozhodoval jiný nežli zákonný soud, došlo k porušení jeho základního práva na zákonného soudce. Stížnost byla doplněna podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 30.12.1997, ve kterém stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 347/96, kterým byla jako protiústavní zrušena usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 6 Nt 347, ze dne 25. 8.1996, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, jimiž byl stěžovatel vzat do vazby. Z této skutečnosti dovozuje, že pokud bylo zrušeno samotné rozhodnutí o vzetí do vazby a vazba je od samého počátku (ex tunc) nezákonná, musí být nezákonná i rozhodnutí o prodloužení vazby stěžovatele. Stěžovatel rovněž vzal zpět návrh na odložení vykonatelnosti stížností napadených usnesení, neboť byl již v mezidobí propuštěn na svobodu. Konečně stěžovatel doplnil ústavní stížnost podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 9.1998, v němž poukázal na další, v mezidobí vydané, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci, vedené pod sp. zn. III. ÚS 240/97, jímž došlo ke zrušení rozhodnutí o prodloužení vazby ze dne 18. 4.1997 pod čj. Nt 131/97. Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutí je odůvodněno konkrétními skutečnostmi, zakládajícími obavu z následků předpokládaných v ustanovení §67 písm. a), b) tr. řádu, neboť se jedná o cizího státního příslušníka a je dána obava, že by vycestoval do své vlasti, navíc je ve věci stíháno více obviněných, jejichž výpovědi jsou v rozporu. Pokud jde o namítané průtahy, soud poukázal na rozsah projednávané věci co do počtu pachatelů i do počtu skutků. Obvodní státní zastupitelství se dle §28 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. přípisem ze dne 5. 8. 1998 vzdalo svého práva být vedlejším účastníkem řízení. Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, Ústavní soud zjistil, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí o prodloužení vazby tím, že stěžovatel byl spolu s dalšími spoluobviněnými stíhán pro závažnou trestnou činnost, když jejich jednání je kvalifikováno jako porušování předpisů o nálepkách k označení zboží dle §148a odst. 1 tr. zákona. Dále se v odůvodnění konstatuje, že ani u jednoho z obviněných nepominuly důvody koluzní vazby a že jejich výpovědi jsou rozporné, s tím, že jejich obhajoba, spočívající v tvrzení, že nikdo nikoho nezná, že nikdo s nikým neobchodoval a vzájemně byli v náhodném styku, se soudu jeví jako nevěrohodná; a právě z tohoto pohledu by mohli, dle názoru obecných soudů, tím spíše na svobodě působit na dosud nevyslechnuté spoluobviněné a svědky a mařit tak objasňování. Dále se v odůvodnění uvádí, že obvinění jsou vietnamské státní příslušnosti, nejsou dostatečně vázáni k České republice a proto hrozí důvodná obava, že by se po propuštění na svobodu mohli skrývat, případně odcestovat do vlasti, aby se trestnímu stíhání vyhnuli. Konečně soudy uvedly, že ve vyšetřované věci se jedná o rozsáhlou trestnou činnost, tj. dodávání neokolkovaných cigaret, jejíž prokazování je velmi obtížné, a to i pro způsob jejího spáchání, který nepostrádá prvky organizace. O individuálním přístupu k obviněným a tedy i o zvažování konkrétních důvodů pro rozhodnutí o vazbě svědčí i to, že ne všichni spoluobvinění jsou vyšetřováni ve vazbě. V souvislosti s předmětnou ústavní stížností Ústavní soud připomíná, že dne 10.12.1997 Ústavní soud rozhodl nálezem, sp. zn. II. ÚS 347/96, o ústavní stížnosti stěžovatele, směřující do rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 6 Nt 347/96, ze dne 25. 8. 1996, kterými byl vzat do vazby, a to tak, že tato napadená rozhodnutí byla jako protiústavní zrušena. V odůvodnění svého nálezu Ústavní soud konstatoval, že trestní stíhání stěžovatele nebylo vedeno řádným procesním postupem, neboť samotné trestní stíhání obviněného (nyní stěžovatele) se opíralo o nezákonné opatření důkazů, když vykonaná domovní prohlídka, kterou byly důkazy proti stěžovateli opatřeny, byla uskutečněna protiústavním postupem - jak bylo zjištěno a konstatováno jiným rozhodnutím Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 287/96. Takovýto protiústavní postup měl vést proto Obvodní soud pro Prahu 6 k tomu, aby stěžovatele do vazby nebral, a následně k tomu, aby jej Městský soud v Praze z vazby propustil. Ústavní soud poukázal i na to, že v dané fázi trestního řízení bylo toto rozhodnutí o uvalení vazby založeno převážně na dohadech a hypotetických soudech, což ostatně plyne i z odůvodnění napadených rozhodnutí. Postupem obecných soudů tak došlo k porušení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 a čl. 37 odst. 4 Listiny. Výše uvedený nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 347/96, kterým bylo zrušeno jako protiústavní rozhodnutí o vzetí do vazby, je nutno považovat za určující i v této projednávané věci. Zjištěním protiústavnosti uvedeného rozhodnutí spolu s rozhodnutím o protiústavnosti samotného trestního stíhání ve věci, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 287/96, a jejich kasací tak byla procesně vytvořena možnost přijetí rozhodnutí o propuštění stěžovatele z vazby s účinky ex tunc. Existence následujícího časově navazujícího rozhodnutí o prodloužení vazby proto neobstojí a Ústavnímu soudu nezbylo než obě napadená usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 2.1997, a Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne 4. 4.1997, dle ustanovení §82 odst. 1, 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. zrušit, neboť jimi došlo k porušení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny právě způsobem popsaným v rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 347/96. Pro úplnost stran námitek týkajících se průtahů v postupu trestních orgánů v přípravném řízení Ústavní soud uvádí, že s ohledem na takové objektivní skutečnosti jako je rozsáhlost věci, větší počet cizinců, nesdílí názor stěžovatele, že by tyto dosahovaly ústavněprávní roviny. Stejně tak má Ústavní soud za to, že nelze přisvědčit stěžovateli stran porušení práva na zákonného soudce, neboť stěžovatel přehlíží §26 odst. 2 tr. řádu, v němž se uvádí, že "soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odst. 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodů příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu". Protože Obvodnímu soudu pro Prahu 6 byl 25. 8.1996 předán návrh městského státního zástupce na vzetí stěžovatele do vazby dle §68 tr. řádu, v jehož odůvodnění je výslovně uvedeno, že dozor nad přípravným řízením je vykonáván Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 7, jde i v tomto směru o lichou námitku. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal zpět svůj návrh na odložení vykonatelnosti napadených usnesení, neboť byl v mezidobí propuštěn z vazby na svobodu, Ústavní soud dle ustanovení §77 zák. č. 182/1993 Sb. v této části řízení o ústavní stížnosti zastavil. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 9. 9.1998