ECLI:CZ:US:1998:2.US.171.98
sp. zn. II. ÚS 171/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 171/98
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M.B., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě jemu k tomu určené.
Dne 15. 4. 1998 obdržel Ústavní soud podání, adresované Ústavnímu soudu, "trestnímu kolegiu v B". Stěžovatel uvedl, že od r. 1993, kdy zanikla ČSFR, nemůže pro nesoučinnost státních orgánů zajistit nápravu dřívějšího rozhodnutí, o kterém však ve svém podání nic bližšího neuvedl.
Dne 23. 4. 1998 doplnil své podání přiloženou kopií sdělení Ústavního soud SR ze dne 15. 4. 1998, sp. zn Rvp 197/98, ze kterého vyplývá, že Ústavní soud SR podání stěžovatele vzal na vědomí, ale navrhovatele poučil, aby se svého požadavku domáhal prostřednictvím Ústavního soudu ČR. Současně mu Ústavní soud sdělil, že jeho návrh podle §23a zák. č. 38/1993 Z.z. odkládá, protože jak po formální tak po obsahové stránce nesplňuje zákonem stanovené požadavky na zahájení soudního
II.ÚS 171/98
řízení před Ústavním soudem SR. Společně s citovaným sdělením zaslal stěžovatel Ústavnímu soudu ČR dopis, ve kterém se obrací na Ústavní soud s žádostí, aby tento soud přešetřil jeho protizákonné zadržení v psychiatrické léčebně v B., v době od 3. 2. 1992 až do 6. 3. 1992. Stěžovatel tvrdí, že jeho osobní svoboda byla tak protizákonně porušena na základě nepravdivých znaleckých posudků, vypracovaných tehdy soudem ustanovenými soudními znalci.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele bylo nejasné pokud se týkalo kompetence Ústavního soudu jednat v jeho věci a vykazovalo vady ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., zaslal soudce zpravodaj stěžovateli písemné poučení o náležitostech podání společně s výzvou, aby ve stanovené 15 denní lhůtě od doručení přípisu odstranil vady podání a doplnil jej ve smyslu písemného poučení.
Dne 4. 5. 1998 obdržel Ústavní soud další doplnění podání, které obsahovalo sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8, ve věci žádosti stěžovatele o vydání usnesení a stěžovatelův průvodní dopis, nicméně toto podání neobsahovalo ani plnou moc právního zástupce, ani rozhodnutí, které stěžovatel svou ústavní stížností napadá. Další doplnění podání obdržel Ústavní soud dne 7. 5. 1998, které zahrnovalo vyrozumění NSZ o potvrzení přijetí podnětu stěžovatele ke stížnosti pro porušení zákona a sdělení MSZ.
Podmínky zahájení řízení o ústavní stížnosti jsou přesně specifikovány v ustanovení v §72 ve vztahu k ustanovení §34 a §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovateli bylo písemně vysvětleno, že bez splnění povinného zastoupení advokátem, nemůže Ústavní soud zahájit řízení o ústavní stížnosti. Další náležitosti podání jsou spojeny s výše citovaným ustanovením §72, §34 odst.1, 2 zák. č. 182/1993 Sb.
II.ÚS 171/98
Vzhledem k tomu, že stěžovatel písemné poučení nevzal na vědomí a vady návrhu neodstranil, byl soudce zpravodaj nucen jeho podání podle ustanovení §43 odst.1 písm. a) zák. č.182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. května 1998