ECLI:CZ:US:1998:2.US.195.97
sp. zn. II. ÚS 195/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS195/97
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K.H., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 15 Co 70/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ve včas podané ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 1997, sp. zn. 15 Co 70/97, který nabyl právní moci dne 30. 5. 1997.
Z napadeného rozsudku soudce zpravodaj zjistil, že odvolací soud potvrdil ve výroku svého rozsudku rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 10. 1996, č. j. 7 C 40/96-33.
Soud I. instance uložil stěžovateli (dříve odpůrci) vyklidit byt v H. a zavázal jej rovněž k uhrazení nákladů soudního řízení. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na skutečnost, že stěžovatel v průběhu
II.ÚS 195/97
řízení neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že se svojí babičkou, nájemkyní uvedeného bytu, vedl před její smrtí společnou domácnost.
Odvolací soud pak připustil, že námitka stěžovatele, ohledně rozporných zjištění u jednotlivých důkazů provedených soudem prvého stupně, je částečně důvodná, neboť prvostupňový soud se dopustil určitého pochybení při formulaci jednotlivých částí odůvodnění. Toto pochybení však rozhodně není procesní vadou a nemá vliv v konečném důsledku na rozhodnutí soudu ve věci samé. Zjištěné formulační nepřesnosti v odůvodnění rozsudku prvého stupně nemají vliv jak na srozumitelnost, tak i na přezkoumatelnost rozsudku okresního soudu.
Stěžovatel ve svém podání vytýká krajskému soudu především odepření práva na spravedlivý proces, který v projednávaném případě vyvolal odvolací soud tím, že v odůvodnění svého rozsudku konvalidoval nedostatky okresního soudu, neboť sám znovu vysvětlil správnost závěrů vyplývajících z hodnocení důkazů prvoinstančního soudu a rovněž provedl řádné zhodnocení těch důkazů, které byly provedeny již v řízení před soudem I. stupně. Tímto postupem odvolacího soudu, který sám napravil nedostatky v řízení prvoinstančním, byl údajně stěžovatel zkrácen o možnost domáhat se přezkumu tohoto postupu u další instance v rámci systému obecných soudů.
Navrhovatel se domnívá, že v souvislosti s takto pravomocně skončeným řízením, je dána "přezkumná" pravomoc Ústavního soudu.
Tento právní názor soudce zpravodaj nesdílí. Je nutné konstatovat, že odvolací soud v rámci podaného odvolání může zjistit určité procesní nedostatky v předcházejícím řízení, aniž však tyto procesní nedostatky mohou mít vliv na rozhodování odvolacího soudu. K vadám řízení by musel odvolací soud přihlédnout pouze tehdy, pokud zjištěné vady by byly takového charakteru, že by ve svém důsledku způsobily nesprávné rozhodnutí ve věci samé ( §212 odst.2 o. s. ř.).
II.úS 195/97
Nesprávné hodnocení důkazů, které namítal stěžovatel v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, nepatří mezi ty vady řízení, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Stěžovatel i v podané ústavní stížnosti však nenamítal, že by obecné soudy neprovedly jím nabízené důkazy, které by vyvrátily tvrzení protistrany, případně hodnověrně prokázaly jeho tvrzení. Navrhovatel pouze konstatuje, že z provedeného dokazování nebyly vyvozeny správné právní závěry.
Tento nesouhlas s právními závěry obecných soudů však neznamená porušení práva na spravedlivý proces či práva na soudní ochranu, neboť takový závěr by odporoval principu nezávislosti soudů, který je vyjádřen mimo jiné i v ustanovení §132 o. s. ř.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že podaná ústavní stížnost je ve své podstatě neopodstatněná a soudce zpravodaj ji z tohoto důvodu odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 22. dubna 1998